Leden 2013

Klíč

21. ledna 2013 v 17:29 | Marťa
Ahoj...
rozhodla jsem se malinko zariskovat a dávám sem odkaz na svůj nový blog. Moje jméno a adresu se tam nedozvíte:D ale nebude až tak anonymní a nebude až tak deníčkový. (martina(tečka)blogpark(tečka)cz)

To, že mám chuť konečně ten blog (a především nejen ten blog:D) rozjet je tím, že zkrátka už nechci být tak nespokojený člověk:D Zkouškový období je taková moje standardní krize, ale ten pocit je tu do určitý míry pořád. Vlivem určitých okolností (no hlavně vlivem mého nového přítele:D) najednou vidím, že člověk se tak nemusí bát věřit svým ambiciozním cílům, ale na druhou stranu musí tu být taky ta disciplína a sebekontrola.

Notoričtí prokrastinátoři, lidi ignorující svoje dlouhodobé cíle, požitkáři, co nedokážou odolat momentálnímu potěšení/uklidnění mysli/zahození problémů.... to jsou lidi, co zkrátka ztratili schopnost ovládat svoje chování a emoce v náročných situacích, a s tímhle přístupem výsledků asi těžko dosáhnout. No a já patřím mezi ně a patřit tam už nechci.

Abych pravdu řekla, já ani nevím, jestli je pro mě pořád tak důležitý zhubnout. Ne že by mi na tom najednou po cca 13 letech přestalo záležet:D ale asi to pro mě není životně důležitý. Dřív jsem tvrdila, že je to můj nejvyšší cíl a největší přání ze všech. (Že jsem pro to tolik udělala, co?:D)

Pocit duševní integrity je pro mě mnohem palčivějším tématem. Celý tenhle blog byl vlastně jenom o tom vypisování takových bolístek. Deníček, který mi měl pomoct. No trvalo mi to dlouho....ale mým novým cílem se stává jednoduše SPOKOJENOST a chci jí dosáhnout cíleně tím, že budu trénovat svoji sebedisciplínu.

1) Hlavním prostředkem bude právě to hubnutí. To mi dodá velký pocit kontroly.
2) Potom bych si taky ráda dala do pořádku finance a snížila částku, kterou dostávám/potřebuju měsíčně od rodičů. Nepředstavuju si to jako Hurvínek válku, ale nabízí se mi různý možnosti a především čas od druhý poloviny roku.
3) No a jednou z největších otázek k vyřešení je moje studování a moje perspektiva do budoucna. Vedle toho, že rozhodně mám v úmyslu dokončit bakaláře je tu taky otázka, co potom....... a ráda bych to měla vyřešený dřív než za rok a půl. Chci se věnovat tomu, co bude mít pro mě smysl a co mě bude bavit, a to i za tu cenu že bych se trochu odklonila od oboru nebo na druhou stranu najít po tomhle všem pochybování zpátky tu jistotu, že se tomu věnovat chci a podstoupit všechny ty kroky, který to obnáší....poslední rok je v mým studování hodně velká dávka neupřímnosti. Momentálně mám pocit, jako bych si znovu volila svoje povolání jako v devátý třídě na základce. Každopádně dodělat toho bakaláře potřeba bude.
4) Moje "za třetí" a "za čtvrtý" je možná v podstatě to samý, ale pokud má být za třetí "dostudovat a naplánovat, co dál" tak za čtvrtý je věnovat se budoucnosti, něčemu, co mě bude bavit a co mi může pomoct k hledání práce... za čtvrtý = "rozšířování potenciálu pro pracovní uplatnění"... škola může být jenom určitý prostředkem....

A to už jsem se zase nějak moc rozepsala....... je to tím, že co se týče školy a práce opravdu jasno nemám...
To se časem snad vytříbí.....

P.S. ten nový blog má být spíš opravdu jenom o hubnutí a budování sebediciplíny (co se týče spánku, stravy, sportu, zlozvyků, překonávání dílčích úkolů a povinností), nemám v úmyslu tam vést nový osobní nefiltrovaný deník a ale naopak tam budu psát i obecný články na téma hubnutí a selfmanagement. Měl by to být blog, který budou chtít lidi číst a který třeba někoho i inspiruje.

No ať už se to bude vyvíjet jakkoli, hlavně to má být blog, který bude zaznamenávat můj skutečný progres:)

Zkoušky

10. ledna 2013 v 13:35 | Marťa
Ahoj,

tak jsem ve středu šla na svojí první zkoušku a na tu jsem skutečně dorazila. Moc jsem si teda nebyla jistá, ale nakonec jsem dostala nejlepší bod ve dvojce a dneska koukám do informačního systému a pan docent si to rozmyslel a dal mi za jedna!:) Zítra mám v poledne další zkoušku a pak se stěhuju. S tou zkouškou je to teda komplikovanější, protože ještě nemám zapsaný zápočet:/ Tak snad se to vyřeší. Nejsou tam pak další termíny volný (až poslední)....

Na to, jak jsem se cítila přes víkend a ty první dny týdne mizerně, tak se to teď hodně zlepšilo. Ještě bych v tom ráda pokračovala:D
Mám jednu zkoušku za druhou a ty časy na naučení jsou dost limitní. Horší je to se dvěma zápočty, na který mám čas sice až do konce zkouškovýho, ale zaberou hromady času a jsou těžký (projekty) a zkoušky jsou potom kreditově nejvýš. Nemůžu si proto být vůbec jistá, že splním všechno, spíš je to docela málo pravděpodobný, chybí mi tak dva týdny času... ale když to nepůjde, tak se žádná katastrofa koneckonců taky neděje. Zbývá mi 9 zkoušek, 5 zápočtů, 1 esej a 1 podrobná seminárka a jenom 23 dní. :D Takže nejsem zbytečně pesimistická, jsem realistka:D Ale budu se snažit, co to pujde:)

Soustředění

7. ledna 2013 v 14:00 | Marťa
Ahoj:)

Těší mě, že sem na stránky pořád někdo chodí:) Velmi mě potěšila i slečna Oliverová:), kterou jsem myslela, že už zde nepotkám. Děkuji za komentáře. Odkaz na blog, nebo alespoň přítelům dodám, teda pokud s tím bude výslovně souhlasit. Dneska se ho zeptám. I když musím uznat, že mi trochu dělá vrásky to spojení tohoto blogu s těmi ještě méně anonymními. Tohle je vyloženě můj soukromý deník.

Jinak dneska jsem se zvážila. Říkám si, že je čas začít to brát všechno vážně. Moje nehubnoucí vánoční a silvestrovská strava a málo pohybu mělo dost setrvačnost. Sice jsme s přítelem nachodili pár zdravotních kilometrů, ale to bylo všechno.
Před vánocema jsem se vážila a měla jsem už asi 82,5 s přepapaným vánočním pupkem jsem se dokonce možná dočasně vyhoupla na takových 84 (radši nevědět), dneska mám 83,1kg.
Svůj cíl si stanovím na konec ledna a zkusím si dát raději dvě mety. Miminální a optimální.
Minimální 81,5kg
Optimální 80,0kg

V tomhle měsíci je to všechno vždycky velká divočina, takže budu raději optimismus držet na uzdě. Na druhou stranu si říkám, že vzhledem k tomu, jak je všechno teď bláznivý a náročný a těžký pro moje nervy, možná naopak bude velkým přínosem mít nějaký svůj podpůrný "stereotyp", kterýho se budu držet nehledě na okolnosti. (Ale třeba je to taky jenom teorie....ale pokusit se o to můžu:). Rozjedu ten svůj nový blog...zatím jsem si spíš hrála s grafikou. Zkusím to nějak dát do provozu, aby to nezabralo moc času, ale vysedávat u toho nebudu.

To, čemu se hodlám věnovat teď nejvíc, je škola. Kdybych tu o tom nenapsala, vlastně by asi znamenalo, že je něco špatně. Během všech těhle starostí je opravdu těžký se na to soustředit, ale jak řekl můj přítel, už zase začínám pokoušet osud... a to já opravdu nechci. Dneska jsem byla přihlášená na zkoušku, na kterou se dost blbě učí (je to víceméně opakování, ale z tak širokýho tématu, že člověk opravdu neví, co se učit, nemáme ani zadanou literaturu). No hádejte jak to dopadlo. Bezradně jsem nad tím xy hodin seděla, pak uvažovala o tom, že se budu učit přes noc, dala si kýbl kafe a nervovala se. Pak jsem si tak lehla na postel, že se musím uklidnit, že tohle nemá význam a najednou, nevím jak, jsem usnula. I po tom hektolitru kafe. Takže jsem tam nešla. Omluvila jsem se ještě před začátkem tý zkoušky. Takže snad mi to nebudou počítat.

Každopádně...je to zase zase a zase to samý, co jsem často dělala a já to prostě už dělat nechci. Párkrát v životě, když jsem měla takový nervy a nemohla se soustředit na nic, se mi vyplatilo snaha "zjednodušit" všechno okolo sebe. Tím myslím maximálně omezit přítomnost na internetu a snažit se mít co nejvíc materiálů vytištěných a pomáhalo mi taky uklidit si kolem sebe do takový míry, že jsem měla kolem sebe jenom prázdný stůl, prázdný povrchy a svoje učení. Chci si i v tomhle blázinci vytvořit svůj klid a nepouštět si do hlavy ostatní věci.
Ve středu mám další zkoušku a v pátek další. Potom ještě pár věcí k tomu taky do školy. A to budou teď jediný moje priority... teda krom toho, že přecejen musím trošku řešit to bydlení. Ale už jsem našla jednu možnost, která je pro mě minimálně zadními vrátky a myslím si, že bych tam mohla být spokojená:)

Takže hurá vypnout icq, skype, facebook, blogy.... huš huš.... :)
Ale ještě jedna informace k tomu.... mimi nebude:D:)

Zdá se mi to / nezdá se mi to

6. ledna 2013 v 1:05 | Marťa
Hoj.....

události posledních dní pro mě přináší takových emocí, že si nemůžu odpustit napsat sem o tom. Zčistajasna se stalo, že se musím vystěhovat z bytu. Můj trochu psychopatický (nebo naopak vychytralý) pronajímatel bytu-spolubydlící mě nedávno přiměl podepsat dodatečně smlouvu, která obsahuje pár absurdností. A já jsem jednu z nich porušila. Přivedla jsem si na byt přítele aniž to spolubydlící věděl (myslela jsem si že odjel na delší dobu). No a tak mám výpověď a musím se vystěhovat nejpozději ke konci měsíce, ale pro vzájemný klid bude lepší, když se vystěhuju dřív. Už jsem se byla podívat na jeden byt (samostatný pokoj jenom pro mě a vypadal suprově, ale je to nejistý z druhý strany). No možná se na dobu určitou přestěhuju k přiteli (ale budeme se tam hrozně moc mačkat). A začali jsme vlastně nakonec zvažovat i možnost společnýho bydlení. Je to všechno ale hrozně čerstvý s tím stěhováním a ve výsledku vlastně není jistý vůbec nic....teda krom toho, že nejpozději 31. odevzdávám klíče od tohodle bytu...

Bude to znít možná až absurdně, ale ......... stále čekám na menzes, abych mohla začít brát prášky.... čekám už 37 dní:/ Dost nerada bych zjistila že můj synovec/neteř by mohl mít stejně starýho bratránka/sestřeničku. Ale je to ve skutečnosti dost nepravděpodobný a já mám běžně hodně dlouhý cyklus a nepravidelnosti. Ale musím uznat, že už i já začínám být trochu nervózní.

No a z toho veselejšího soudku...včera jsem se královsky bavila s mými dvěma kamarády. Skákali jsme do kaluží (čím hlubší tím lepší:D)... a nakonec jsme "bruslili" na rozbahněným svahu.... a já si sebou na byt přinesla tolik vody a bahna, co za celý dětství ne:D Byla to sranda:) Včera jsem se nasmála tak jako dlouho ne:D Ale ta kocovina je teda hodně znatelná.... vypila jsem toho tolik, že jsem si nebyla jistá, jestli to nepujde ven.... to tu nebylo už hodně dlouho....

No a škola...... škola škola škola.....
Je to docela těžký.....

Na jednu stranu si připadám taková živá a do určitý míry mě to všechno v podstatě baví... na druhou stranu moje jistoty a stereotypy zažívají možná až moc velký zemětřesení:D Přecejen bych ráda alespoň trošku toho klidu. Hlava mi to nějak nepobírá.
A zas je jedna hodina a na zítřek jsem si domluvila brzký oběd s bývalou spolubydlou......a strašně se mi tam teď chce! :/

No nic... spinkat..... :) Dala jsem si dle rad přítele dlouhou horkou vanu, tak třeba se zítra už můj organismus vzpamatuje...:)

Změna

2. ledna 2013 v 0:32 | Marťa
Ahoj:)

nový článek v Novém roce...

nevím ani jak tenhle článek začít. Proč? Protože si ho asi přečte i můj muž:D Že muži?:D
Ukázala jsem tenhle blog mému příteli (ač se mi do toho tak úplně nechtělo:D). Ukažte svůj melodramatický internetový deníček svému novému partnerovi, který Vás tak ještě úplně nezná... hrůůůza:D No mám teď trošku pocit, že jsem přišla o možnost vykecat se aniž bych se musela vystavovat zpětné reakci. S tím, že když něco přeženu a podám hystericky nebo zkresleně pod vlivem momentálních rozbouřených emocí, je to úplně jedno. Ač to bylo vzácně, vyjadřovala jsem se tu někdy i o konkrétních lidech v mým životě a občas přehnaně, nebo tak že si takové věty zrovna dvakrát nezasloužili.... a bylo to fuk....... no a teď to takhle už moc nejde.
Zakládám si nový blog (na přítelově doméně),...přítel si jej zakládá také... (pozor pozor hubnoucí blogující chlap:D...nevím, jestli sem ještě někdo chodí, asi moc lidí ne, ale teoreticky bych mohla sdílet odkaz:).
Budoucnost tohodle blogu je otázkou.

Když se ohlédnu po dvou posledních týdnech..Vánoce, Silvestr.. musím říct, že jsem se měla dobře.... tak nějak hodně lenošně:) Během toho příjemného lelkování jsem se ještě léčila z angíny (to se tak úplně ignorovat nedalo) a teď se potýkám ještě s jakýmisi náznaky virózy, ale to mě naštěstí neomezuje. Momentálně se dá říct, že si velmi užívám konce svého celibátu a od strachu z jakéhokoli intimního kontaktu jsem se za tři týdny dostala k tomu, že fantazii (ani činům) se meze asi nekladou:D Moje libido se má teď velmi dobře:)

Mohla bych zmínit i to, že jsem hoodně omezila kouření.. předtím mi krabička vydržela na 2-3 dny, teď mi vydržela na dva a půl týdne (plus teda ještě cca asi 5 jablíčkových slimek a nějaká ta vodárna), ale stejně je to obrovský rozdíl... jsou dny (někdy i více za sebou) kdy si nezapálím vůbec...nic... nejsem kuřák, co by kouřil od dětství a ta závislost není tak silná, ale že by nebyla žádná, se v žádným případě říct nedá:D Co se týče tohodle, nemůžu být přehnaně optimistická. Omezit to na takovou míru (0 až 2 denně) v takhle bezstarostným čase pro mě nebylo nijak zvlášť těžký nebo stresující, ale přestat úplně už vyžaduje větší míru sebezapření. Na druhou stranu mám teď jinou "závislost":), která mi to ulehčuje:D. Musím si o tom ještě popřemýšlet... a nějak se rozhodnout...

Strava během svátků a včera na Silvestra teda nevypadala podle toho, že bych ráda jednou v životě konečně splnila nějakou svoji hubnoucí chalenge a udržela si to. (Ale tak to se musí hodovat a slavit ne?:D) ehm.... :) Pokud ale pominu svátky a podívám se dopředu, vypadá to víceméně slibně....ale....ehm... Jednoduchá logika říká, že i když máte k nějaké výzvě ideální podmínky, neznamená to, že spllnit tu výzvu bude nenáročný lážoplážo. (Vlastně přesně s tímhle jsem se už setkala a nedopadlo to dobře.) Pořád je to o mojí motivaci a o rozhodnutí v mojí hlavě.

Musím říct, že jsem si poslední týdny moc hlavičku nenamáhala:D A vím, že je čas přestat se blaženě culit na svět a podívat se taky na tu hromadu práce, co mám před sebou. Na svoje dlouhodobější cíle. Rozhodnout se tak nebo tak a chovat se podle toho. No a nebylo by od věci začít "pracovat" nejen pod vlivem stresu z vnějších událostí, ale zkrátka jenom čistě s vlastní vůlí.....a alespoň trošku se naučit pravidlo "Nejdřív práce, potom zábava."... tohle mi opravdu ale opravdu mooc nejde:D:/Kdybyste jen tušili...

No nic.. pro dnešek konec...jsem utahaná jako malý mimino..... dobrou noc:)