Listopad 2012

ooo muj bože

25. listopadu 2012 v 18:30 | Marťa
Ahoj...

krom toho, že jsem si na sebe ušila hromadu povinností a ve čtvrtek a pátek jsem se měla fakt dobře... tak akčně... jsem si podala inzerát na seznámení...šmarja...:D

K tomu, co jsem dělala... no byla jsem na konferenci v jednom hezkým hotelu a teď z toho musím napsat zprávu, kterou si přečte hromada lidí, moje další nápady, ohledně tohodle školního projektu byly s nadšením přijaty i lidmi, se kteří mě moc nemají rádi a já nemám ráda je:D Třeba to bude fungovat....
V pátek jsem konečně zase o kousek dál posunula svoji nepraktickou praxi:D a přišla jsem na možnosti, jak to víc využít a vytěžit z toho. Potom jsem se registrovala do knihovny (měla jsem to v úmyslu měsíce a roky a nevím proč jsem to doteď neudělala)..a napujčovala si tam knížky z regionální historie, teorii architektury, která jde dost do filozofie a slintám nad tím... trochu jsem do toho nakoukla...ale máám toho tolik!!! A je tu najednou tolik věcí, co se mi dere do hlavy.... musím tomu trochu dát řád..... škola, projekt, praxe, úředničina ohledně té něměcké sv---ě (dostane, co si zaslouží) a krom pocitu, že něco dělám a někam chodím, taky dělat doma!!! Dneska bude zase dlouhá noc:/ Včerejšek jsem proflákala různým čtením článků a úryvků z knížek a plánováním a taky u televize a neměla jsem, hoří mi další věci....

No krom toho...jsem zase v noci rozjímala (v noci prostě přemýšlím jinak a mám to tak celý život:D).... a protože se mi neozval klučina, kterýmu jsem napsala a který mě zaujal, podala jsem si inzerát.... a ještě jsem napsala znova i tomu klučinovi.... no jako nechápu ty chlapy..... přidala jsem tam schválně i fotky, který nejsou vyumělkovaný a kde mám svůj klasický výraz i postavu....... a ozvalo se mi jich za pár hodin přes 40.....co teď s nima?!:D:D:D Doufala sem, že se mi ozvou i nějací...jak to napsat.... mohutnější chlapi!.... jakože hodní vysocí opláclejší.... a trochu jsem se netrefila....většina z nich je opravdu atraktivní a rozhodně mají v těle víc svalů než tuku.....přemýšlím, kde se stala chyba.... jestli sem se popsala jiná než jsem nebo co?....... možná sem nedala jasně najevo, že chci vztah a ne sex..... (i když ....možná by mi jenom prospělo, kdybych na to šla z druhýho konce....ale na to asi nemám...)
btw. nejvíc mě pobavila odpověď.... "nj, co bych já ale dělal s takovým kulatým trpajzlíkem?:D:D:D", nebo další, kde mi anonym radí, ať přestanu chodit v černým oblečení a pak že si najdu chlapa hned, :D dobrýý dobrý..
Jo a ozval se mi i ten, kterýho sem oslovila sama a který mi podruhé už neodepsal... tak teď mi nabídl, že můžem zajít na pivo....
Každopádně tohle je lepší než "čekání na to až zhubnu a někdo si mě všimne":D

Marschmalow efekt

21. listopadu 2012 v 2:47 | Marťa
Ahoj...

včera jsem si z podivných pohnutek pročítala články na psychologie.cz a našla jsem tam článek, o tom, jak se někdy v šedesátých letech dělal jednoduchý experiment s malými dětmi a bonbony a ti, kteří v něm uspěli se nakonec stali nejúspěšnějšími lidmi, především tam zmiňovali úspěchy ve studiu a i to, že ti co ho snědli měli pak problémy s váhou nebo závislostí na drogách...to bylo něco pro mě:D

Zavřeli děti do místnosti bez rušivých vlivů, posadili je na židli a dali jim na stůl na talířek jedno obrovský marschmallow, řekli jim, že ho můžou sníst hned nebo později...že když vydrží chvíli (chudáci 15 min) čekat než se instruktor vrátí, dostanou ještě jeden a můžou pak sníst oba dva...Ten test teďka někde opakovali a jsou z toho vtipný videa,.... pointou toho je, odpírání si potěšení, resp. oddalování potěšení má obrovský vliv na stránku osobnosti (má to i název), která může být prý důležitější než inteligence:D
No úplně se v tom vidím....

Podléhám okamžitým potřebám pohodlí a algoritmus potřeba-úsilí-odměna u mě tak úplně nefunguje:) Myslím, že tohle můžou mít společné slečny, které mají problémy s váhou, studiem...nebo jakoukoli s frustrací z nedosahování očekávaných výsledků. Jsem už dlouhodobě přesvědčená o tom, že člověk, který nemá pod kontrolou ani svoje prioritní cíle, nemá velkou pravděpodobnost, že dlouhodobě změní svoji váhu (pokud se naopak nestane anorektikem, to je související extrém)... velké změny vyžadují cílevědomost, celistvost osobnosti... a ne šašky, co sebou hází jak pružina hopkající ze schodů:D

Krom toho jsem chtěla napsat klasicky, co dělám, jak žiju...
Posledních 14 dní považuju za těch "světlých":D Stodolní, rande, pohovor, pár splněných úkolů, první upřímnej pokec se spolubydlícím u piva... V pátek jsem se rozhodla vykašlat se na deadline, který nemůžu stihnout (jediný předmět u kterýho od začátku připouštím možnost, že ho budu opakovat. Místo toho jsem začala dělat úkol který má odevzdání až za týden. Většinu ho už mám a dělám i úkol, co má odevzdání až za měsíc (dneska jsem ho dělala). Cíl je jednoduchý: Splnit kompletně všechny požadavky předmětu a nemuset se jím až do zkoušky už zabývat...zredukovat seznam.....

ALE ... vždycky přijde ale:D

O víkendu jsem neodolala už dlouhodobější potřebě koupit si knihu, koupila jsem si jí v tescu při běžným nákupu a pořádně jsem nevěděla o čem je, ale zaujal mě obal i text na přebalu a navíc byla na tabuli napsaná jako nejprodávanější. Je to román Padesát odstínů šedi..ve zkratce řečeno, je to anti-oduševnělý 600stránkový román, kde jde hlavně o sex (btw. když už je to erotický román, i ten sex se myslím dá popsat lepšími slovy než: Tam dole, úd, vyvrcholení....na celých 600 stranách nenajdete ani slovo klitoris:-D)....Ale navzdory mojí kritice musím říct, že pokud člověk hledá únik z reality, je to žrádlo pro mozek... stejně jako jsem se zažrala do tohodle, sleduju i romantický filmy...vypne to na chvíli všechny povinnosti, závazky, stres... (nakonec jsem si s pocitem, že bych i já napsala lepší knihu:D vzpomněla na svůj dětský sen, skutečně knihu napsat:-D:-D ale to je šumák...)
Ehm... no přečetla jsem těch celých 600 stran za 26 hodin a stihla jsem u toho i jíst a pár hodin spát:D Trochu jsem to přehnala... :D
A navíc to opět upoutalo moji pozornost na můj neexistující partnerský život a tak... to, že jsem byla 14 dní spokojená i co se týče piva, klábosení a tak...jakoby to najednou zase bylo přechodný...
Opět začínám vyšilovat z deadlinů, kterých je dost, nespím nebo spím až přes den, kdy mám být ve škole (viz dnešek).... pro představu za poslední 3 dny téměř nevím, jak vypadá denní světlo, a to nepřeháním.. funguju jako kdybych chodila na noční a i tak nejsem v noci tak funkční jako ve dne...

Svoje momentální pocity "můj život je katastrofa" jsem si vyléčila pohledem na plakát a náhlým popudem přidat se k nově vznikající školní iniciativě - zlepšit informovanost studentů o dění ve škole. A tak se stávám dokumentátorem, pisálkem a fotografem, co bude navštěvovat ve zvýšený míře konference, semináře, přednášky, výstavy atp ve škole i ve městě a informovat o tom ostatní. Dělám to jenom pro osobní přínos - abych měla větší motivaci účastnit se toho všeho, dozvídat se nový věci, být v obraze a dávat tomu formu rešerší atp - člověk si tak vytěží z každý akce maximum, to už mám ověřený....Krom toho, a to mě napadlo až dodatečně, je to možná i dobrá šance nepřipadat si ve škole jako hovno v koutě:D
Druhá strana mince je ta, že momentálně mám znovu a zase problém zvládat i to, co už mám....i pitomá komunikace s lidmi co čekají na moji odpověď je najednou problém.... ale třeba je to ta nit, co potřebuju....pořád je to užitečnější než chodit na pivo nebo číst brakovou literaturu.

P.S. To marschmalow bych snědla nejspíš ještě dřív, než by ten instruktor opustil místnost:D

Nerv

11. listopadu 2012 v 21:25 | Marťa
Ahoooj,

chytá mě nerv jak prase, ani nevim prooooč.... klasický nedělní večery často následovaný tím, že nemůžu v noci spát.
Rande bylo no... dooocela dobrý:D ale prostě nebyl to klučina pro mě. Byl víc nejistý než já, a to prostě u chlapa nesnesu. Téměř třicetiletý ajťák, co tak trochu zamrzl v čase maminčinýho servisu a hraní her. Ale pomohlo mi to ujasnit si víc, co chci a jaká jsem, nebo spíš jaká UŽ NEJSEM. Vím, je tu takový to riziko, že budu vybírat až přeberu:D Tohle je minimálně pátý kluk, kterýho jsem podobně odmítla a ve výsledku jsem pořád sama, ale co už....
Jako lepší cestu vidím zapracovat na svým sebevědomí zhubnutím dalších alespoň 5 kg (trvale) a zapracování na věcech, který mi nejvíc podkopávají sebejistotu... Mám pocit, že už je pár věcí výrazně lepších než bývalo a chci to posunout ještě dál. Nejhorší jsou ale pořád ty chvíle, kdy bojuju se školou,...bohužel si sama pořád způsobuju chaos a úzkosti naprosto zbytečně...
Člověk se má ale dívat na věci pozitivně ne?:D Pozitivní je, že mám už 3-4 měsíce podobnou váhu, která není moje nejvyšší! :D Držím se okolo 81-82 a přitom jsem to zhubla hodně rychle (člověk jako já by se vsadil, že přijde jojo..to sice přišlo ale asi jenom 1 kg). Takže jsem 5kg zhubla možná skoro trvale?:) :D To by bylo super...
Teď dalších 5kg... pak to udržet..... dalších 5 kg... udržet.... :D:D:D To by se mi líbilo:D Ale taky to asi znamená, že musím dál něco přidat/ubrat na svým režimu. Ehm... co jinýho než pohyb! Momentálně vůbec nesportuju. Pár pěších cest do/ze školy zas takovej zázrak není.
Já prostě nevím, proč je to pro mě takovej problém, ale chci začít chodit do posilovny a nějak "nemůžu" :-D Příšerný...

Na jednu stranu mám chuť se do toho naplno opřít a věnovat tomu energii i čas, na druhou stranu vnímám, že pozornost musím věnovat hlavně škole a nevím, jesti mám v sobě tolik cílevědomosti a sebedisciplíny na všechno tohle. Nechci zase být ve fázi "snažím se hubnout a nejde to" . Jen to ne! (Ne že bych už téměř nebyla ve fázi "snažím se studovat a nejde to":-D)

Jinak byla sem poprvé si domluvit praxi...už vím, co konkrétně bude náplní....
A teda v tý škole...no kupí se to kupí...kráááásně jako hromada hnoje:-D:-D Ale dělám něco... aspoň trochu...ale chce to víc.... a já na to myslím každou minutu... a proto jsem tak v hrozným nervu.... ale opět mám před sebou úkoly, se kterýma si moc nevím rady a bojím se jich a nevím ani jak začít....z ničeho nic ze mě nebude odborník na navrhování a výpočty ocelových hal a stavební výkresy netradičních fasádních systémů.... v oblastech, kde existují jasný pravidla musím improvizovat a to já z duše nesnáším.... uáááá:D

Nedávno jsem si psala se spolužačkou, která to má se školou hodně hodně podobně jako já, včetně toho přístupu. Je to na hovno, když člověk celej život funguje takhle těžkopádně, ať dělá co dělá. Každý rozhodnutí, každá výzva... a kdo za to může? Já říkám rodiče! :D Fakt to asi chtělo tu rákosku:-D:-D
I když moji rodiče by ji možná potřebovali prvně použít vzájemně na sebe, třeba by je to i zblížilo:-D Tatínek by se probudil, maminka-baculka by při tom úprku (čti cupitání) provětrala faldíky.... :D.........juu a už by to frčelo... :D

mi dneska hrabe..........:)

S kůží na trh

7. listopadu 2012 v 13:20 | Marťa
Ahoj,

pondělí bylo katastrofa, úterý bylo smysluplný den a dnes? No trochu netradiční den....
Ještě jsem nešla do školy, ne protože bych se ulila, ale protože povinný cviko odpadlo a místo přednášek jsem čelala na lidi, co nám přišli namontovat žaluzie...konečně mi nebude večer vidět do pokoje půlka Ostravy:D
Teď pujdu do školy na písemku, na kterou se mi zrovna moc nechce myslet, ale je důležitá...měla jsem takový "pohřební" pocity, co se týče dvou předchozích písemek z tohodle předmětu:D Jsou hrozně důležitý.... ale obě jsem je zvládla napsat na požadovaný body, uvidíme co dnes....moc se na to necejtím...ne že bych to neuměla, ale moc jsem to neprocvičila.

No a teda to nejneobyčejnější na tomhle dni je to, že jdu nejspíš na rande:-D Už hooooodně dlouho jsem nebyla na rande:D A ani sumasumárum jich moc nebylo... A tenhle člověk mě v životě neviděl...oslovila jsem ho sama... bojím bojím... říkala sem si, že to budu brát s rezervou, ale teď se mi do toho už ani moc nechce. Chvíli sem si říkala, že to třeba bude takový hodně nenucený a neformální, ale stejně tam oba dva jdeme s tím, že nechceme být sami... A neví, že kouřím a je nekuřák.... a je starší než já... a pochybuju, že by měl 29tiletej kluk zájem o takový mladý tele jako já... třicetiletí si podávají inzeráty, protože chtějí děti a rodinu:-D Možná to bude rande na dvě věci, kdo ví, ale tak lepší než se nepokusit nebo si s ním do nekonečna psát, to do nekonečna nikoho nebaví...o ničem...
Ani nevím, co si obleču....:/ Chjooooooooooooooo :D

No vzhůru do boje....

Jdu "zazářit":-D:-D omg...