Ahoj
noo... tenhle týden už mám po škole, a tak se svět zase trochu uklidnil. Chtěla jsem odjet na Vysočinu na festival dokumentárních filmů, ale to by znamenalo, že bych neudělala do školy lautr nic a to už bych si rovnou mohla na čelo nalepit ceduli SENÍK/SLAMNÍK/PILIŇÁK/PRŮVAN.
Včera večer mi bylo příšerně zle... vůbec jsem nešla předchozí den spát a musela jsem vydržet ve škole od devíti do půl šestý. Potřebovala jsem se ten večer učit, ale furt jsem to odkládala až do tý doby, že bylo nad ránem a mě bylo jasný, že pokud se nechci za tohle ještě víc nesnášet, začnu se učit a nebudu vůbec spát. No tak jsem to udělala, ale o půl pátý ráno mi to už moc nemyslelo. Do školy jsem dorazila včas, napsala jsem písemku, na kterou jsem si myslela, že nic neumím. Popsala jsem skoro dvě A4:) Byla lehká (a důležitá, protože to byla písemka u učitele, "kvůli kterýmu" opakuju ročník.) Nicméně úkol jsem mu neodevzdala, měla jsem to připravený v počítači, ale měla jsem pocit, že to není dost dobrý, že to ještě upravím a donesu mu to později během dne.... no a pak na to už nebyl čas... takže sem co? Kráva:D Doteď jsem to neodevzdala a podle toho, co mi řekli jiní, sem to asi měla na stejný úrovni jako ostatní. Alespoň, že ta písemka vyšla. Ale... já opakuju ročník, protože jsem tomuhle člověku NEODEVZDALA NĚCO VČAS, z toho trochu mrazí v zádech.
Potom jsem psala písemku ze stejně důležitýho předmětu, vlastně důležitějšího. No a z tý mám taky dobrej pocit:) Takže sem alespoň písemky nějak zvládla. A když už jsem v tý škole byla, zůstala jsem i na poslední přednášku (tam sem ale už myslela, že ani domů nedojdu, ale mohla jsem se naštěstí svézt autem. Pak jsem usnula v obýváku a spala tam až do druhýho dne do odpoledne:-D Máme pohodlnej gauč:D
Dává se do pohybu ta krátkodobá praxe, pujdu tam na pohovor, resp. domluvit se konkrétně. A ještě jsem se vešla na tu dotovanou zahraniční exkurzi od školy, takže taky super.
Ale víte, co mi došlo? Že se bojím jak prase:D Praxe samozřejmě. Hezky se to plánuje, ale zkrátka je to první praxe a když o sobě víte, že toho moc nevíte.... no .....
Mám docela problém. :D S tím věčným pochybováním o všem.....
Konečně jsem se jednou rozhodla dát si pár věcí do pořádku, jednat konstruktivně, opravdu jsem se vydala tím směrem, a teď narážím často na úplný prkotiny, kdy sama nechápu, co to dělám, resp. co jsem to dělala. Tenhle týden byl nanejvýš absurdní, snad co jsem tu zažila. Nešlo o zkoušky, šlo o 3 debilní písemky a 2 úkoly.... a protože sem byla "chudinka" nemocná a "chudinka" "nemohla jsem to zvládnout"... nevim co.......... tak sem kvůli tomu dvě celý noci vůůbec nespala a stejně jsem se učila celkem tak 4 hodiny (z toho hodinu a půl ve škole místo přednášky) a další dva dny úplně prospala.... takových stresů a úzkostí....... no humus.
Vylískala bych si za to......... ZAČÍT A DOKONČIT ÚKOL, co je na tom k sakru tak těžkýho?! Tohle byl první a poslední TAKOVÝ týden tohodle semestru!
Byla sem nemocná, měla sem PMS, byla sem pod tlakem a chovala sem se jak vyšinutá, možná bych ale za to měla děkovat, když se dívám za sebe,...lepší než nějaká "facka" od psychiatra:D