Září 2012

Jazyky a portfolio

23. září 2012 v 18:13 | Marťa
Ahoj,

momentálně zvaťuju trošku jinou variantu toho, co udělat s penězmi, který snad doufejme dostanu za týden.
Byla jsem pár dní rozhodnutá koupit si velkou šatní skříň za 5000 (zlevněná z 20 000), s tím, že je to cena, která se neopakuje a že až se jí budu potřebovat zbavit, prodám ji třeba i za víc.

No pravda je ta, že si můžu stejně veliký úložný prostory koupit i za 400 Kč, maximálně bych si ty starší skříně mohla nějak oblepit nebo přemalovat.

Začala jsem zvažovat, že by se ty peníze daly využít líp... na co? Na jazykový kurzy. Už když jsem byla v tom Německu, jsem uvažovala, že se začnu učit německy (radši od začátku) a že se pokud možno přiblížím cíli udělat si jednou FCE z angličtiny (což chce přípravný kurzy). Je tu i možnost začít se učit španělsky, což už mě láká hodně hodně dlouho, ale neumím ani slovo.

Tohle jsou věci, který se mi jednou hodně zúročí a ne nějaká velká šatní skříň, že...

No ale chce to rychlý rozhodnutí, protože ty kurzy začaly už minulý týden... našla jsem školu, kde se to platí jenom za pololetí a jsou tam jedny z nejnižších cen. Bylo by to moc šílený se takhle najednou intenzivně začít věnovat jazykům?:D Dokonce třeba i třem najednou?:D

Motivuje mě k tomu, představa, že bych chtěla jednou vyjet studijně nebo na pracovní stáž do zahraničí. Erasmus nebo dokonce Erasmus Mundus... jsou to vzhledem k mý situaci a počtu let, který studuju, trošku ambiciozní/nerealistický plány, ale rozhodně se to nesplní, když tomu nepujdu vůbec naproti.

Přesně za rok, pokud zvládnu tenhle semestr, tak jak mám, nebudu mít už skoro, co studovat... měla bych mít jenom koncepční ateliéry (který najdete na každý škole architektury) a potom jednou za čtrnáct dní dvouhodinovku, ve který budu konzultovat doma narýsovaný výkresy ke svý bakalářce (ani se to nejmenuje zatím bakalářka).... a tak nějak bych si zrovna teďka strašně přála věřit tomu, že bych mohla odjet právě na ten erasmus a tyhle dva předměty si udělat právě na zahraniční škole nebo jen ten první spíš a ten druhý, že bych konzultovala nějak dálkově přes skype nebo že bych mohla jezdit jednou za měsíc... už sem taky zažila, že učitelé na naší fakultně něco konzultovali přes skype....

No a samozřejmě přemýšlím i nad tou praxí , nebo brigádou......i kdybych si tu praxi nakonec nenašla, budu pracovat na tom portfoliu. Teď jsem se už trošku vracela k tomu loňskýmu projektu, kterej se se mnou potáhne až k bakalářce. Musím to zmenšit a nějak zjemnit... byla jsem u toho, když si moje spolužačka stěžovala na to, že má stavbu o půdorysu 20x30metrů a 3 podlažích a že je to příliš velký a že má mnohem víc práce než ostatní... víte, kolik mám já?
Mám 55 metrů vysokou věž, ke který dostavuju okolo obrovský lázně o pěti podlažích a a nejdelších rozměrech 120m na délku a 90 na šířku...
Ani se mi to už vůbec nelíbí, jak jsem to navrhla. Vypadá to hrozně masivně, jako pěst na oko. Jenže poraďte si když máte takovou obrovskou ocelovou věž a postavte k ní na zemi něco, co nebude vypadat jenom jako plivanec z vrchu. Kdyyž to zmenším na polovinu bude to zázrak...

Krom toho, že chci, co nejrychleji udělat nějakou finální verzi těch lázní a pěkný vizualizace (zkrátka udělat to do tý fáze, aby se to dalo někde prezentovat), tak chci udělat ještě nový projekt rodinnýho domu na pozemku na Vysočině. Nějakou hrubou přestavu už mám... Ve škole na to máme celý semestr, ale v praxi to trvá dva týdny a já bych to chtěla zvládnout taky tak nějak. Plus potom ještě výkresy pozemácký.

Sice sem se tomu chtěla vyvarovat, ale je jasný, že dřív jak za měsíc žádný dobrý porfolio nebude.

No to sem se zase nějak rozkecala...

Týden školy

21. září 2012 v 16:04 | Marťa
Ahoj

mám za sebou první týden školy a musím říct, že to momentálně vypadá, že nebudu tak časově vytížená jako předchozí semestry. Je to dáno tím, že budu mít školu jen Po-ST (plus občas ČT přednáška s uspávačkou hadů, na kterou nikdo chodit nebude). Ty tři dny jsou sice náročný - od rána do večera, ale zbývají mi volný dva pracovní dny:) A s tím se už dá něco dělat.

Na začátku jsem si to představovala růžově, že budu mít mrtě času, ale zas tak růžový to úplně není. Během těch třech dní mi nezbyde čas vůbec na nic, ani na úkoly a projekty, který na naší škole zaberou skoro jednou tolik času, co strávíte ve škole. Takže to spolkne asi tak dva další dny. Ale říkám, pořád tam nějaká časová rezerva je:)

No a to, co mě hodně mrzí je, že nemůžu kvůli rozvrhu chodit na bubenický kurz a ani na volejbal, i když tam je to jen jeden z důvodů, teoreticky bych to snad i stíhala, ale nevím, kde se vzali, najednou je tam už moc zájemců (ta situace byla vždycky opačná) a zaplatili to dřív než já. Smazali mě i z registračního systému, takže na ně co? Seru! Alespoň mi tam mohli nechat přístup, abych se mohla přihlásit na poslední chvíli, když tam čas od času budou volný místa.... Kamarádi no....

A pokud chci chodit na zumbu, tak spíš asi většinou sama, ale tak to mi zas tak nevadí, jenom bych potřebovala, aby tam se mnou šla ta kámoška, alespoň poprvé...

Jídlo? :D No nemám peníze na kartě do menzy, takže jsem zatím fungovala na malých svačinkách, bagetách a hektolitrech kafe. Takže únava...večer hlad... Co sem se vrátila, přibrala jsem něco přes kilo a především mám strašně nafouklýho pupíka.
Je tu teď spousta nových věcí, ale už bych potřebovala si to nový nějak "uspořádat" a pomalu přidat další...

Ale musím říct, že i když v tý škole je pár věcí, který mě moc v klidu nenechaly a i když máme na novým bytě na můj vkus trošku tichou domácnost a i když se po finanční stránce pohybuju trochu na tenkým ledě, tak si asi nemám suma sumárum na co stěžovat:D Na bytě maximální pohodlí a všecho hned za rohem, ve škole nic nezvládnutelnýho, moji nejbližší hned za rohem... (přítuláci mých nejlepších přítelaček:D bydlí v hooodně vysokým paneláku přímo naproti...bydlí v posledním podlaží, každý má jednu garsonku a zbytek plochy už je jenom střecha, která má zábradlí a na který se dá grilovat.... což sme už vyzkoušeli:D Krásnější výhled z bytu/střechy sem niikdy v životě neviděla, lepší než z vyhlídkový radniční věže v centru. Prej se můžu chodit kochat a učit na střechu:D

Jo a jssem sice bez nábytku, ale kupuju si ho z bývalýho bytu...pěkný nábytek za čtvrtinu pořizovací ceny, majitel se toho chce rychle zbavit, takže se to sice vyšplhá na nějakých 7 tisíc, z toho 5 tisíc za obrovskou šatní skříň, ale jsem si jistá, že až se toho budu potřebovat zbavit, tak to prodám za stejnou částku, ne-li za vyšší.

Za chvíli jedu na Vysočinu a tenhle článek stejně moc nemá hlavu ani patu, takže paa. :D

To zatracené plánování

9. září 2012 v 13:32 | Marťa
nejjednodušší způsob, jak něco plánovat je tady!:D
Nemám ani na starým bytě tužku a papír a navíc je to větší závazek než zašantročit nový plán po pár hodinách někam mezi haraburdí.

Nechci se vracet ke stejnýmu psychickýmu rozpoložení jako předtím... nechci nechci nechci.... Někteří, co mě čtou delší dobu asi tuší, jak jsem nesamostatná, jak si dávám příliš velký cíle a pak jsem v těžce frustrovaná z jejich neplnění a nemůžu se pohnout z místa. Dá se říct, že pravidelně říjen-prosinec, leden-půlka února, půlka března-červen...tak v těchto obdobích jsem permanentně nespokojená a v depresi. Ukňouraná, převážně kynoucí a neskutečně slabá. Kvůli čemu asi... kvůli škole. Za celý ty dva měsíce v tom hotelu v Absurdistánu jsem nezažila tak nepříjemný pocit úzkosti a sklíčenosti, jako ve chvíli, kdy jsem si sepsala plán do konce roku 2012.

Ano plán potřebuju, musím se něčeho chytit, potřebuju si vybudovat režim, jako jsem měla v létě. Makala jsem průměrně 12-13 hodin denně a jednou za týden jsem zhruba (ne pravidelně, někdy ne) měla volno. A neměla jsem pocit, že bych byla nějak moc vyčerpaná. Kolikrát jsem spala i jenom 6-7 hodin, párkrát dokonce 3-4 a fungovala jsem. A byla to celkem fyzicky náročná práce. Samý běhání po place nebo dopoledne především mytí obrovských hald nádobí....

Teď jsem tady a mám před sebou poslední týden volna na přestěhování, výlet do mojí druhý domoviny a taky právě na tohle... čas na to abych pomalu najížděla na nějaký nový režim.

Rýsuje se to takhle:
PO škola, večer bubenický kurz
Út škola, večer možná čas na pravidelnou hospůdku
St škola, večer volejbal
Čt volno, večer zumba
Pá volno
So volno
Ne volno

Ale co s tím volnem?
a) zapsat si i ateliéry (plán A říká dát si od nich semestr pauzu:D a nechat si je jako jediný předmět na příští rok)
b) najít si normální brigádu na více dní v týdnu
c) praxe

Nejlepší do budoucna by pro mě byla ta praxe. Melu o tom už hrozně dlouho, ale teď se toho bojím víc než předtím...jak jsem měla od toho všeho odstup a jak teď vím, že vím hovno:D Chtěla jsem si dát dokupy porfolio přes léto, ale to OPRAVDU:D nešlo. Na druhou stranu, co třeba pustit se do toho hned teď, ať mi to netrvá dva měsíce....

Přesně vím, jak to může dopadnout.... měsíc budu fňukat, že nemám portfolio, pak začnu něco dělat, v listopadu se možná lehce pokusím nějakou tu praxi sehnat, usoudím ale že není správná doba a v letním semestru už budu mít pocit, že už opravdu není vůbec čas (no moc ho opravdu nebude, záleží kolik si toho zapíšu ze čtvrťáku).

Kdo mě ještě nezná, tak tady přesně může vidět, jak já přemýšlím.... hrozně bojuju s tím, udržet si od toho všeho odstup a myslet s chladnou hlavou a plánovat realisticky.

Krom tohodle samozřejmě ještě přemýšlím o váze a sportování (v místě, kam se stěhuju, mám opravdu absolutně VŠECHNO přímo pod nosem)...na jednu stranu mě to hrozně láká a úplně cítím lehkou euforii z toho a na druhou mě brzdí ta moje nekonečná lenost. (U zumby a volejbalu jsem si jistá, ale přemýšlím právě o běhání nebo posilovně. Přestože to zní ujetě napíšu opravdu to, o čem přemýšlím.... Díky stěhování budu mít ráno skoro třičtvrtěhodiny času navíc a přemýšlela jsem, že bych si koupila permici do blízkýho celkem levnýho fitka a chodila tam ráno na běhací pás, orbitrek, mají tam i vibrační plošinu v cenně... a prostě se tak nakopnout po ránu... chce to velkou vůli tam d?ojít, ale když jsem párkrát za život zkusila sportovat po ránu...celej ale celičkej den byl úúúplně o něčem jiným:)) Takový energie sem nikdy neměla....) Necelý týden jsem opustila ten letní energetický výdej a viditelně! jsem se rozkynula. Takže to jsou moje bláznivý (nebo reálný?) představy....

A ještě do toho přemýšlím nad tím, že bych si ráda zavedla svůj studijní deník...viděla jsem to u jednoho kamaráda a přišlo mi to úplně skvělý....resp. něco jako blog na papíře:D Na výpisky z různých článků o stavařině a konceptuální architektuře. Protože vím, že vím hovno a jestli chci být opravdu architekt, tak to musím změnit. Chci mít pocit, že trochu víc chápu jakousi pointu toho všeho. Chci vědět jak postavit malý rodinný domeček od A po Z a chci vědět, jaký jsou trendy, tvary, materiály... v moderní architektuře... Protože co? Protože já to skoro vůbec NEVÍM:D Místo zevlování na facebooku, kde se ani nic novýho neobjevuje (protože mám všechno blokovaný:D) se věnovat tomuhle....

No a teď mi někdo řekněte.... jak se z tohodle nemám posrat.... z takovýho plánu:-D:-D:-D Když za mnou nikdo nebude stát a nikdo mi nebude říkat: "Teď je čas na tohle... teď je čas na tamto..."

Nebo možná by stačilo smířit se s tím, že to všechno půjde.... ale jenom po troškách... a že stejně nikdy nebudu využívat každou minutu pokud mi někdo nebude stát za prdelí. Mám z toho hlavu jak balon....

Kažodpádně je čas pomalu s něčím z toho začít.... raduuuu:D prosím

Zkusím zase (ne?)plánovat

7. září 2012 v 23:25 | Marťa
Napíšu dnes ještě jeden článek. Potřebuju si utříbit věci a tohle mi pomáhá.

Pár lidí mi řeklo, že vnímají, že mě to trochu změnilo... neměli mi to říkat :D Dobře se to poslouchá, ale pak člověk začne zase moc přemýšlet o blbostech...jestli je to pravda není... bla bla bla....

Cítím z jakýsi setrvačnosti ještě takovou ráznost a aktivitu těch dvou měsíců a mnohem větší citovou odolnost... větší vyrovnanost... i největší hlupačka najde po čase v sobě dost hrdosti, aby se bránila nespravedlivým svinstvům. A já jsem nějakou tu hrdost našla! Na začátku to bylo naopak pozitivní - zájem chlapů. Šéf po mě vyjel, zedníci se snažili, recepční pokukoval a kuchař ten se nesral... ten se ptal úúúplně přímo... Jo... po chvíli to je opravdu nepříjemný být tam jediná mladá holka a tohle poslouchat... ale stejně to zvedne sebevědomí. Potom pár dalších věcí, to by bylo nadlouho. A nakonec to, že jsem si konečně po měsíci a půl přestala nechávat srát na hlavu.

Bojím se ale abych se nevrátila zpátky do starých kolejí. Jak dlouho se počítá do odpočinku po náročný práci?:D A odkdy je to zase zevlování a kynutí... opravdu jsem za těch pár dní stihla zase trošku zkulatět. A nevyřídila sem si skoro nic, co sem měla.... teda krom nezbytnýho stěhování, ze kterýho jsem taky trochu vedle. Včera jsem poprvé spala na novým bytě (dnes zase na starým). Potřebuju si tam nakoupit nábytek, ale když si ho koupím teď, nebudu mít prachy na další důležitý věci. Loučím se s bytem, kde se cítím doma a jdu bydlet sama za cizím člověkem.

Tuším, že jsem ho zezačátku špatně odhadla. Ale stejně se furt bojím, co se z něj vyklube. V sobotu pořádá na bytě párty... tvářil se jak neviňátko, když řekl, že z jeho strany má přijít dvacet lidí (tím bylo myšleno, že jich přijde víc!). Se bojím, co to bude za lidi:D Ale pujdu se podívat... ono je to pro mě spíš pozitivní než negativní, teda zatím:D

Jinak ráno, jak jsem vstávala...je úplně úúúúžasný, jak mám tam všechno po ruce... jak sem blízko škole, kolejím a svým blízkým,...obchodům, tramvaji..všemu.... včera sem byla venku s mýma milýma na rumíčku v lese za městem (což je i tak blízko)...a měla sem se fanfárově!:D Byla sem absolutně šťastná, že tu můžu být s nima.... no a ještě sem se dozvěděla, že si pánové pronajímají garsonky přímo v protějším vysokým paneláku...že mají přístup na střechu (se zábradlím)...a že budou jediní lidi na patře... zní to úplně skvěle:D ... jak Přátelé:-D:-D Divný, ale opravdu.... teda abych to nezakřikla..

Jo a to, že budu mít možná školu jenom tři dny v týdnu a že si zapíšu ty předměty rozumně, abych z toho nezešílela... a ty zbylý dny chci samozřejmě taky nějak využít....tak to sem myslím už psala.... A mám v úmyslu chodit i sportovat (mám to tam přinejmenším zumbu přímo pod nosem)..na to se těším...

Návrat do normálního života

7. září 2012 v 19:10 | Marťa
Ahoooj:)

Čtete mě tu ještě někdo?:D Na blogování i ostatní blogy jsem už dost zanevřela, ale život se mi tak nějak vrací do starých kolejí, tak i třeba s blogováním zase začnu.

Jsem v Ostravě a vracet se zpátky do Německa nebudu. Ojebali mě o prachy, vytřeli se mnou podlahu, zatřásli se mnou a vykopli mě velkou kopačkou ze zdveří.... ..měla jsem tam být ještě do konce příštího týdne. No s tím vykopnutím je to nadsázka. Trochu. Volala jsem tam, že se už vracet nechci a než sem to stačila říct, řekli mi, že šéf říká nicht mehr Martina:D
Mohla bych tu napsat padesát áčtyřek o tom, co za šílenosti jsem tam zažila, jaká vojna to byla...jak jsem bez keců odmakala 520 hodin za dva měsíce a odměnou mi byla na závěr jen hromada křiváren buzerace lží a téměř žádný prachy. Pojedu si pro další část na konci měsíce, ale nevěřím, že mi šéf dá to, co má dát.... měla jsem mít padesát a zatím mám jen patnáct a půlka z toho jsou dýška, co mi šly rovnou do kapsy.
Nikdo netvrdí, že mám supervlohy dělat tuhle práci, ale i zkušená šikovná servírka (opravdu paní servírka) před šéfem prohlásila, že přede mnou smeká klobouk... bránila mě proti těm všem lžím a křivárnám od naší přímý nadřízený.... a za tohle jí jsem a budu neskutečně vděčná,.... a prostě na rovinu napíšu, že si taky myslím, že sem tu práci zvládala dobře. Tak dvakrát třikrát sem po sobě nechala nedoklizenou kuchyňku, z absolutní únavy (dělala hodinově za dva lidi v srpnu).... ale to mi moje kolegyně odpustily.
Netvrdím, že sem to od začátku zvládala dokonale:D ale to, jak mě shazoval šéf (jen na základě informací, co měl od nejprolhanější mrchy pod sluncem)...to sem si fakt nezasloužila.... člověk zezačátku drží hubu...a snaží se zlepšit, co se dá.... ale některým lidem se nezavděčíte nikdy....

Krom toho absurdistánu ve vztazích s nadřízenými jsem zažila i to, že jsem byla na place sama (ač práce byla minimálně pro dva lidi) a makala sem jako šroubeček (po tolikahodinový praxi už i takovej člověk jako já nestresuje a nepanikaří)..ale opravdu jsem mlela z posledního... bylo to hodně náročný.... a do toho! mi vlítla do kuchyňky moje skoro stejně stará kolegyně svírající zápěstí kuchařovi. A všude samá krev. A ještě na mě zařve Martinooo!!! Mirek si podřezal žíly!!!!
Tak to sem pro změnu zařvala já na celou restauraci... no kuchař místo do pytle hranolek, který chtěl otevřít, bodl kudlu do svýho zápěstí (a to si ještě ten den brousil nože....). Nedovedete si představit to množství krve všude, jak mu to z tý ruky valilo proudem.... a ten jeho výraz....a jak se začínal motat.... ..nadávala sem u toho, pičovala a hulákala na všechny strany hrůzou a šokem, ale stáhla sem si zástěru a tou šňůrou od ní jsem mu nahoře přiškrtila ruku... moje kolegyně to chtěla udělat už v kuchyni dole, ale neměla čím....(teda zástěra jí nenapadla) ... no a pak sem s pomocí německýho hosta zavolala sanitku...protože jsem nebyla schopná myslet a nevěděla sem na jaký číslo volat.... naštěstí tam byl další host, kterej mu uměl to krvácení hodně utlumit tlakovým obvazem...sám došel pomoct... hosti toho bohužel i bohudík viděli taky hodně... opravdu účinně utlumit to krvácení bysme nejspíš nezvládla ani jedna...nebyla tam ani lékárnička a moc nám to taky nemyslelo....
Takhle to zní strašně jednoduše, ale kdo nezažil tolik krve a strachu, s plnou restaurací lidí za zády, kteří čekají na servírku a na jídlo od kuchaře... tak nemá představu o čem mluvím....

Kuchaře odvezli do nemocnice a my dvě jsme zůstaly z celýho personálu na hotelu samy.... hostům sme vydaly poslední jídlo, uklidily stoly, vystříkaly krev z kuchyně hadicí...nahoře lidi celkem rychle odešli, několika sem dala pití zdarma...

A kuchař? Psychicky v prdeli, maká s chromou rukou.... odmítl zůstat v nemocnici, ani na převaz nešel.. má to nateklý, krvácí mu to, necítí 3 prsty..neskutečně ho to bolí, že se prej už párkrát i přichcal bolestí, když o něco zavadil nebo se omylem opřel.....ale stejně maká........ protože se bojí, aby nepřišel o práci......místo toho, aby byl v nemocnici a šel na operaci šlach...

Šéfa jeho zdravotní stav nezajímá, ani jednou jedinkrát se nezeptal.... jenom ho dál buzeruje za hovadiny.... a to že sem si prvně naivně myslela, že i za mnou a mou kolegyní někdo přijde a poděkuje nám nebo nás uklidní.... že nám někdo pomůže vzpamatovat se z toho šoku..... absolutní omyl..... sem pořád čekala, že opravdu někdo přijde a něco na to řekne... že se někdo bude starat!.... Nikdo..... z vedení ani půl slova.....jakoby se nic nestalo... jen buzerace že pár lidí nedostalo dezerty... (To byly dokonce první slova, který kuchaři řekl šéf do telefonu).

Na tyhlety dva měsíce asi vživotě nezapomenu.... z těch peněz beztak neuvidím ani polovinu.... což mě sice maximálně sere.... ale říct, že to byla ztráta času fakt nemůžu.... takovouhle školu....takovýhle zlý podlý a odporný lidi jsem v životě nepotkala... takových křiváren a lží.... Na začátku to vypadalo úžasně:-D :-D Ale tak to je jasný, že lepší než na začátku, taková práce nikdy později vypadat nemůže. Vždycky to je jen a jen horší a horší.... ale že až takhle..... :(

No ale tak není to všechno tak zlý. Zjistila sem, co je to takováhle manuální práce. Kolik dřiny to znamená. Naučila sem se efektivně využívat čas.... vlastně každou minutu.... Dokázala sem se už postavit i nadřízeným a hádat se s nima dokud jsem se za aaa) nerozbrečela po půlhodině zoufalstvím:D nebo za bee) dokud sme nedošli ke kompromisu.... dovolím si říct, že mi zas o trochu stouplo sebevědomí, mám zase o trochu víc vulgárnější slovník (ne že by tohle bylo zas takový pozitivum:D)....a teď si neskutečně ale neskutečně užívám a vážím toho, co mám tady.... :) opravdu opravdu:)