Srpen 2012

Jak se mi pracuje v Německu

22. srpna 2012 v 23:20 | Marťa
Ahoj

dlouho jsem nic nenapsala.... prvotní absťák z toho že nemůžu často na internet už nějak úplně vyšuměl...především není čas a už ani chuť.
Byla jsem na pár dní doma. Tuším, že před 14 dny, teď mi to už celkem splývá. Protože, co začal srpen, je tu jedna akce za druhou. Jezdí sem autobusy lidí. Vyměnili se mi kolegové. Změnil se tu i další personál a najednou to, co bylo jenom pod povrchem - ty problémy tady - se ukázaly v plný míře. Naše přímá nadřízená je největší svině, co sem za svůj život potkala, a to bez nejmenší nadsázky. Pomlouvá nás před šéfem neskutečným způsobem, lže nám do očí a dokáže u toho geinálně gestikulovat, jako kdyby tomu sama věřila, v životě neuzná svojí chybu a především tu krade prachy, jak straka. (A házela to na nás na brigádníky.) Naštěstí se už šéfovi trochu rozsvítilo a dávají se věci do pohybu.
Co se týče práce...je to neskutečně náročný.
Před měsícem sme tu byli ještě 4 číšníci brigádníci, potom 3... a absolutně nepřímoúměrně, jak se zvyšují práce a ty šílený zájezdy, tak se snižuje počet zaměstnanců. Jsme tu jen dvě číšnice a obě sme bez nějaký delší praxe. Když dojedou ty autobusy, tak nám pomáhá naše nadřízená s přípravou pití na baru, nebo klučina z recepce, pokojský nám myjou občas nádobí, ale prostě stojí to tu na nás a je to fuška. Občas mě trochu děsí i ta zodpovědnost, kterou tu máme. Nemám tu ani smlouvu, ale kdybych si sebrala tašky a zmizela, nebo kdybych nemohla kvůli něčemu pracovat, tak se tu všichni do jednoho poserou a spadne jim to tu na hlavu.
Teď sme měly konečně dostat volno. Ale, jak dostanete volno, když sme tu dvě žejo. Takže pondělí a úterý sem ještě odmakala já, div sem tu už nechcípla a dneska mám konečně volno. Je to celkem k neuvěření, ale včera večer sem normálně kolem půlnoci, když sem dochystávala snídaně usnula na vypolstrovaný lavici. Sem si chtěla jít jenom zakouřit... a vzbudila mě až venku bouřka/vichřice, když sem měla na snídaňových stolech rybník.

Celkově je to tu na palici. Nikdy v životě sem neviděla hotel, kde jsou dieslový generátory na topení a ohřev vody. A už vůůůbec nikdy sem neviděla hotel, ve kterým je rozbitý topení, takže se topí o sto šest i přímo v restauraci, když je venku přes 30 stupňů. Noha sem nevkročí, takže lítáme až daleko na terasu. Přehřály se nám chlaďáky, takže sme v nejteplejším dni měli teplý pití. Pivo je tu hnusně teplný běžně. Přehřál se ohřívač na snídaňový kafe, takže hosti pijí ráno vlažný kafe... Kasa si občas vyhodí z kopýtka a hází tam kraviny a šéf nám to nevěří. Zakázal nám stornovat a když uděláme velkej kiks a vystornujeme to, musíme si to i nevydaný jídlo a pití zaplatit... a tak..... to prostě nepochopíte....

Pracuju teď běžně od desíti od rána do půlnoci a zaplacených mám jen 8 hodin.... ale to nikoho nezajímá....

Mohla bych se vztekat do nekonečna no.... ale na druhou stranu, jak jsou zájezdy, jak tu nadřízený (strace) už skončily žně, tak v nás mají ostatní už větší důvěru a především mi i zůstávají dýška. Za poslední týden a něco mám na dýškách to co za celej minulej měsíc. Za což sem hodně ráda, protože mám pádný důvody myslet si, že šéf nezaplatí ani to, co slíbil. Prej moc žereme, moc pijeme a jsme moc líný:D Nadřízená mi vyčítá, jak nemám žádnou Lust pracovat...ale zkuste si to tady. Zhubla sem tu z 87 už minimálně na 81 za šest týdnů......a to se teda o to nějak nesnažím. Ale samozřejmě jsem ráda:) Ze začátku sem se naopak vyloženě tady cpala.... teď už mi zůstaly akorát ty velký snídaně. A přes den nějaký nesmysly....ale svíčkový, hovězí rolády, kuřecí steaky s hranolkama, pstruzi... a tak...jako na začátku, to už nejsou... V tom vedru člověk fakt nemá chuť.

Teď se ve mě nějak už nahromadilo to všechno, co mě tu sere, tak si hodně stěžuju... ale donedávna sem neměla potřebu ani počítat, jak dlouho tu jsem a jak dlouho tu ještě budu. Teď už teda jo... to přiznávám. Ještě mi zbývají 3 týdny. V pátek tu máme zase 60 lidí v sále plus k tomu normální ubytovaný hosty.....a pak zase nějaký bandy důchodců na obědy a tak... těsně před tím, než odjedu tu máme svatbu....
Už se fakt začínám těšit pryč, ale na druhou stranu je to i divnej pocit. Když tu pracujete takhle intenzivně a bydlíte tu, tak to nepůsobí jako šest týdnů ale jako půl roku... a není to zrovna blízko, abych někdy ještě jen tak přijela kolegy pozdravit...

Jinak ještě trochu z jinýho soudku. Dneska sem teda měla volno, takže sem prospala celej den v kuse a pak sem se naložila na hodinu do vany. No a od tý doby sedím na netu. Jsou předběný rozvrhy, takže jsem si zhruba naplánovala rozvrh a vypadá to, že bych mohla mít čtvrtek pátek volno, pokud se teda vejdu tam, kam chci. I ve čtvrtek i v pátek mám skoro na večer po jedný přednášce, ale v jednom případě 80procent odpadne a ve druhým čte uspávačka hadů text z papíru.
Nevím, jak to konkrétně dořeším, ale pokud se mnou můj potenciální spolubydlící nevyjebe (je riziko, že ano), tak budu bydlet na místě, kde bude všechno na dosah, do školy to budu mít chvilku, do hospody ještě menší:D :) Na koleje a do menzy taky tak 5-10 minut... prostě super. A jestli se mnou šéf nějak hodně nevyjebe a zaplatí mi alespoň většinu toho, co slíbil, tak se chystám ještě ze začátku semestru chodit na to slimbelly (nechutně drahý) možná i do fitka, co je blízko školy a je celkem levný. Nebo můžu chodit i běhat s kámoškou s kolejí....koupit si ty kolečkáče konečně...prostě zkrátka nějakej pohyb. Najela jsem tu na nějaký energetický výdej, na nějakou vyšší výkonnost, tak to nechci vrátit zpátky. Ani ten výkon, ani ty kila.
No a ještě uvidíme, co s tou praxí. Teď sem trochu ve fázi rozčarování a zpytování svědomí, ukázali mi tu nejen, co znamená pracovat ale někdo mi tu i ukázal, jak vypadá skutečný zájem o obor... kdy skutečně chcete dosáhnout výsledku. (ač byl ten člověk v jiných ohledech třeba úplně mimo)..ale přesto mi momentálně to moje studování přijde celkem k smíchu.... člověk nemá skoro ani odvahu říct u piva zedníkům, že z vás má bejt jednou architekt.... :D
Konec truchlení:D
Berme to tak.... dělám něco užitečnýho, budu mít alespoň nějaký prachy (jestli mi nedá alespoň za těch 70 dní 30 tisíc, tak mu to tu podpálím:D měl by mi dát 42, ale asi nedá (počítáno bez dýšek, těch sem měla dodneška už asi za 8000 a ty mi dou přímo do kapsy))...vypadám líp (krom rukou a boláku na ksichtě:D:D), víc sem se otrkala mezi lidma...trošku něco umím už německy.... angličtinu už nemusím používat.... po začátku školy bych měla jet ještě k moři na dovolenou...teoreticky bych neměla mít problém sehnat brigádu jako servírka i v ostravě.... . snad budu moct říct, konec dobrý, všechno dobrý....:)