Duben 2012

Dobré ránko

12. dubna 2012 v 10:22 | Marťa
Ahoj,

si jdu zase pokecat s blogem:D
Kupodivu mě po včerejku nic extra nebolí:) Krom trochu omláceného předloktí. Ale překpapila mě taková divná věc. Ač sem byla příšerně unavená, tak sem včera nemohla hned usnout. A hlavně, vzbudila sem se po cca šesti hodinách spánku (o půl sedmý ráno) a nějak sem nemohla spát dál. Kdy já se sama takhle vzbudila? Když si nenastavím budíka, tak spím i deset hodin, dokonce zvládnu i víc. No ale prošla sem se po bytě, hodila smutný oko na běžeckou dráhu. (Jednou se odhodlám tam začít běhat-chodit ráno!) Zvážila sem se, váha trošku klesla:) o 0,6 kg, otevřela okno a zalezla do postele. No, nakonec sem znova usnula, ale ve chvíli, kdy mi zvonil budík, sem se nebyla schopná posbírat ruce nohy a vylézt. Něco s tím udělám:)
Krom jednoho dne jednou za 14 dní mám nakonec školu až od téměř poledních hodin. Ze začátku jsem to tak neměla, ale postupně se to takhle vytříbilo. Různě jsem si to poměnila. Na něco málo sem chodit přestala (přednášky). A s tím se už něco dá dělat, ať už pro cvičení nebo pro úkoly do školy, když mi to večer dělá takový problém.

Teď snídám ovesnou kaši, kterou jsem si ukuchtila. A je rozhodně dietnější než to, co sem si dělala dřív. Ne že bych ji neosladila. Ale jen trošku a hlavně žádný tuk. Zkusím ten tuk hodně omezit. (Proč sem asi měla strašně vysoký cholesterol od rannýho děctví a proč sem asi koule od batolecího věku? Ha? Třeba to je ten klíč k úspěchu.)
Btw. nevim proč, ta kaše do mě vůbec neleze, nemůžu to sníst... něco je divně:D



Chtěla sem se zeptat, co si myslíte o několikaminutovém posilování, třeba ráno? Má to nějaký zásadní význam? Pořád mi v hlavě skáčou vykřičníky z dob základky. Volejbalovej trenér nám vždycky říkal, že se nemá posilovat, dokud se tělo pořádně nezahřeje. A taky vím, že tady se o něčem jako spalování tuků asi taky nená moc mluvit (pokud si představíte např. 15 minut.) Ale nějakej efekt to mít musí ne?:D Není takových lidí málo, co po ránu posiluje.

Konec dopoledního plkání:) Přeju hezký den

Pohyb včera a dnes

11. dubna 2012 v 13:45 | Marťa
Ahoj,

já říkala, že sem nemám psát nějaký plány a zásady, protože když je píšu, tak to nakonec nedodržím. Včera jsem byla přes den ve škole, jela si koupit ty baterky do váhy a po cestě jsem psala spolubydle, jestli by večer nešla běhat. Bohužel mi napsala, že ne. Pak sem dojela domů a protože jsem jaksi půldne nejedla a nepila, byla jsem hladová. Dala sem si dvě celozrnný bagetky s jogurtovým hermelínem a okurku, no a úplně mě to vyřídilo. Na chvíli sem se natáhla na postel, že to musím nějak strávit a nakonec jsem usnula na 3 hodiny! Probudila sem se úplně stejně vyřízená. A už za tmy. Takže sama běhat jsem nešla a nakonec jsem si nezacvičila ani tu Jillian.
No a dneska? Jsem zvědavá, jak to přežiju, ale za hodinu jdu běhat se spolubydlící a večer jdu ještě na volejbal:D Článek dopíšu večer...

edit 1
První fáze za mnou, venku jsme byly zase bezmála hodinku, ale tentokrát jsme víc chodily... díkybohu:D...stejně pořád celá hořím i deset minut po návratu. Ne že bych si myslela, že u toho běhání vůbec nic nespaluju, ale stejně to považuju spíš za způsob, jak si zvýšit fyzičku. Protože kdybych měla měřič tepu, tak by pořád jenom pípal.... Hlavní je, že nejsem tak unavená a že bude ještě dost sil na volejbal:) navíc ten začíná až v 19:00 :)
Btw. dneska bylo venku mnohem míň lidí. Čím míň, tím líp. I přestože se na ty lidi dá zvyknout.

edit 2
Tak už mám i odvolejbalováno:) Zvládla sem to! :) Zítra budou trochu modřinky na předloktí (nový neobouchaný míč):) Ale jinak pohoda:) Jen by to chtělo být rychlejší a mrštnější:D Ale to není žádná novinka.
No snad to zítra nebude moc bolet. Možná půjdu zase běhat.

Po dlouhý době konečně něco dělám pro sebe a je mi u toho dobře:) Akorát furt ta škola no...

Dobrou noc:)

Pár dopoledních postřehů

10. dubna 2012 v 11:41 | Marťa
Ahoj,

něco málo na začátek dne....(si nemám tady s kým pokecat chápete:D)

Včera jsem měla takový dost pochybný jídelníček, který jsem začala už ráno vejci na měkko s celozrnným chlebem... je to moje oblíbený jídlo, přestože bych ho kvůli cholesterolu vůbec neměla. No a až když sem to všechno dopapkala mi došlo, že ta hromada soli při snaze zmenšit se každý den alespoň o mikrometr asi nebyla nejlepší nápad:D
A krom dalších pár maličkostí přes den jsem si ještě uvařila pozdní oběd... kuřecí kousky s kukuřicí, brokolicí a nudlemi. Musím říct, že to bylo úplně poprvé, co jsem nepoužila ani kapku oleje. A překvapilo mě, že se to na tý pánvi opravdu nepřipalovalo. A jak to bylo dobrý a mnohem lehčí jídlo. Výjimečně jsem to ani nepřekořenila, jak mám bohužel ve zvyku. Takže ve výsledku výborný jídlo. Mám dost, co dělat se svým zažitým způsobem vaření!:D

Ještě jsem si našla nějaký šedesátidenní vzorový jídelníček Petra Havlíčka... Pořad Jste to co jíte, Vám sice řekne, jaký složení by strava měla mít. A už se vždycky jen usmíváte nad tím, jak se učastníci diví, že toho mají sníst tolik. Ale stejně mě to překvapilo:D Takovýho jídla. Ale taky mě překvapilo, jak jednoduchý ty jídla jsou... kolikrát 2 složky, vařený jídla 3 složky (bez tuku samozřejmě)... Ne že bych teď chtěla začít jíst přesně podle Havlíčka... ale je to dobrá inspirace. Moje 2-3 velký jídla denně opravdu asi nejsou to pravý.

Jinak včera jsem necvičila, měla jsem z toho blbý pocit. Ale na druhou stranu po těch dvou dnech cvičení mě bolí celej člověk. A to sem se hodně protahovala. Vím, že dostávání se do kondice bolí, ale zase nepůjdu přes mrtvoly (svoji mrtvolku:D) Zkusím si dát zásadu. Nevynechat 2 dny po sobě cílený pohyb. (Ale neslibuju, že to stoprocentě od teď budu několik měsíců doržovat. Já vím, že to někdy poruším a nechci z toho mít zas nějaký velký výčitky. Vyčítám si už dost věcí.)

Poslední postřeh. Dneska jsem se chtěla hezky oblíknout do školy. A povedlo se:D Krátká sukně nad kolena a černý neprůhledný punčochy. To jsem si do školy snad vživotě nevzala (neměla jsem ty supermaskující punčochy:D). No ale vylezla jsem na balkon... a taaaaková kosa.... tak to ještě budu muset počkat...

Přeju hezký den!:) Dneska si snad stihnu dojet do tý elektroniky pro baterky do váhy:)

Odcvičeno

8. dubna 2012 v 21:16 | Marťa
Tak dneska ještě jeden článek... KRÁTCE:D

Sledováním milionů cvičebních videí bych asi moc nezhubla, možná tak leda mozkový sval:D
Tak sem si zacvičila tu první novou Jillian...

Jillian Michaels Body Revolution - Workout 1 for Phase 1

nesnažila jsem se na stoprocet, ale přesto mi po obličeji sprintovaly čůrky potu. Tohle cvičení ale není moc na břicho. (Je tam jeden cvik, ale ten mi absolutně nejde, vypadám u toho jako kafkoidní brouk otočený na zádech zběsile třepetající nožičkama.)
Hodně cviků je tam na celkový držení těla, takže máte zapojovat i břicho, ale já to samozřejmě všechno doháním rukama nohama a výsledný břišní efekt minimální (i když sem se snažila na to myslet). Takže jsem si po cvičení dala ještě trochu břišních cviků navíc.
Btw. přišla jsem na to z čeho mě tak bolí ten levoprdelní sval:D Z takovýho toho cviku pro těhotný, jak se zvedá pánev. Včera jsem ho cvičila hodněkrát, protože u toho ty svaly opravdu cítím. Nohama se neopírám o zem, ale mám je až na gauči. Dneska sem si ho taky párkrát dala.
Btw. jediný skoro skákací cvik v tom videu je běhání koleček při kterých jste pořád otočení jedním směrem. Trochu se u toho pletou nohy:D No a přesně u tohodle cviku sem si málem rozbila "ústa" , když jsem omylem šlápla na deku, kterou mám místo karimatky. Na těch parketách mi to hezky sjelo a po troše bruslení vzad jsem skončila na prdeli na zemi:D Ještě že tam byl vedle gauč...
Sem si nemyslela, že sem takový nemehlo:D ale při běhání sem se vyválela v bahně a dneska tohle!

Jillian, Velikonoce a škola

8. dubna 2012 v 17:20 | Marťa
Ahoj:)

děkuji Alče, Lucce, Kláře a El za jejich komentáře u minulýho článku:) (A Paní Krtkové samozřejmě taky:D) Je hezký vědět, že Vás někdo čte, poslouchá, podporuje Vás, nebo naopak i kritizuje. A taky, kdo jsou ti lidé:)
Věřím, že tenhle blog má i příznivce-nepříznivce, kteří mě čtou i z důvodu, že moc nechápou, jak může být někdo takový jelito a srát si tak na život:D Třeba mám tak trošku takový pocit u El. (Jestli ne, prosím neuraž se.) Ale musím říct, že i tohle mě nakopává. Možná jste si toho už někteří všimli. Jsem člověk, kterýho většinou posouvá vpřed spíš kritika a hrozby trestu než chvála. Asi protože mě doma nikdy za nic nechválili:D Ten důvod teď není tak podstatný, jde spíš o to, že je to věc, která se jen tak nezmění, a proto jsem ráda a budu ráda i za ty kritický komentáře..tomu věřte! :) Moje okamžitá reakce může ovlivněná pocitem dotčení nebo křivdy, ale pak se nad tím skutečně zamyslím.....

Nějaké aktuální info o mně....
Za poslední dobu mám pocit, že jsem trochu splaskla po těch svých někkolikaměsíčních stresech a depresích. Vlastně je to vidět i na metru. Už se nemůžu dočkat až budu mít konečně nový baterky do váhy. Na Velikonoční neděli je asi nekoupím:D Přes tu zimu jsem se myslím vypapala i zpátky na těch plus mínus 87kg (i když to nevím). No a teď odhaduju, že mám tak 83-84kg ale snad se moc nepletu... míň to rozhodně nebude. Metr nelže. Kdybych ale znala poměr tuky/svaly tak ten teda rozhodně lichotivý nebude. V pase mám pořád o 4-5 cenťáků víc, než loni v létě po měsíci cvičení (a pří 82 kilech). To břicho je celkově můj největší problém. Jsem naprosto typický jabko a to ještě špatný v tom smyslu, že na zádech toho v porovnání s břichem moc nemám.... jsem takový déčko lehce prohnutý...(s křídlama:D jo, ty na zádech mám).

Si představte, jak špatně na tom asi musí být moje zádový a břišní svaly. (Jako bych žádný ani neměla.) Jak nezapojuju tyhle svaly ani pořádně při chůzi, běhu, jak nejsem schopná chvíli sedět někde aniž bych se neopírala o lokty, jak sem pořád shrbená a taky to, jak nejsem vůbec schopná cvičit sedy lehy nebo cviky s nohama nahoře. Přetěžuju bedra a dá mi velkou práci, abych vůbec "našla" a zapojila ty správný svaly.

Včera jsem si pouštěla zase milion videí na bodyrock.tv, koukala jsem na I used to be fat a pátrala jsem po Jillian. Koukala jsem na tom bodyrocku jestli by se daly najít nějaký cviky pro začátečníky a i když jsem něco našla, tak je tam pořád ten problém, že ta Zuzka nebo Lisa-Marie tam používají pořád ty jejich pomůcky že.....
Tak jsem nadšeně zkoušela všechny možný blbiny, jak bych je mohla nahradit:D... posouvala jsem nábytek, zkoušela různý stoličky, stolky a podpory, se kterýma by to cvičení mohlo jít a být zároveň zábavnější. Protože já mám prostě odpor k sedům lehům atp. Asi byste se hodně bavily, kdybyste mě viděly:D
No potom sem se trochu zpamatovala a zacvičila si pár normálnějších cviků. Načež jsem oprášila (vlastně vybalila z chuchvalců podpostelního prachu:D) i ten abrocket nebo jak se to jmenuje. No prostě tu modrou srandu na cvičení břicha. Musím uznat, že na tom ty břišní svaly zapojuju opravdu mnohem líp než při mých sedech-lezích.
Celkově to byla docela sranda:D

Ale chtělo by to seznam cviků a větší dynamiku a ne mezi každým cvikem pět minut přemýšlet, co zkusím dál:D
Navíc narozdíl od toho středečního běhu mě dneska trochu pobolívá člověk, zvlášť levoprdelní sval:D To je tak, když vynecháte strečink.

Ze zvědavosti jsem googlovala Jillian, jestli by se od ní nedalo najít ještě něco jinýho než těch starých známých 30 days. Sice je to dobrý cvičení, ale už trochu otřepaný a navíc, když to cvičíte pár dní po sobě, začnou Vás z toho bolet kolena (nebo alespoň mě)... samý skákání a dupání na sousedy...
A co sem nenašla... (možná to už někdo víte a já sem jen zaspala), ale našla jsem nových 12 workoutů asi z letošního roku. Je to taky rozdělený na 3 fáze, ale pro každou fázi jsou 4.. Jmenuje se to Body revolution a hlavně co jsem měla možnost zkouknout první 3 workouty, mnohem míň se tam skáče. V těch prvních dvou dokonce vůbec, jestli jsem si dobře všimla... Líbilo se mi to víc, než to starší cvičení, alespoň teda vizuálně zatím:D

Btw. Jak si užíváte Velikonoce?:D Slaví se to u Vás ještě? V mé domovině to už celkem hodně upadlo. Abych pravdu řekla, málokdy je venku v naší ulici vidět tak málo lidí než právě na velikonoční pondělí:D A dřív to bývalo naopak. Je pravda, že tam bydlí zhruba stejná generace lidí a my děti jsme už celkem odrostli. Loni jsem dopředu rozhlásila na facebooku, že budu mít jiný program. Takže ani těch pár skupinek známých už nedošlo. (Díkybohu:D protože bysme jim neměli, co dát:D) Trochu závidím kámošce, která je od Otrokovic (kousek vedle) a u nich je to přesně naopak. Tam ty zvyky krásně žijí :) To bych někdy chtěla zažít. Pravý moravský Velikonoce. (Dokonce i s tou slivovicí, kterou nesnáším:D).

Co dělám já? Jsem v Ostravě na bytě. Původně jsem měla v plánu jet na páteční pařbu za kámoškou do Brna, přespat tam a jet domů na Vysočinu. Dneska tam přijela i ségra s přítelem. Ale v pátek jsem poslední hodinu ve škole chytla celkem schýzu z tý školy. Napsala jsem další písemku na nula bodů z hodně důležitýho předmětu. A řekla jsem si, že to prostě takhle dál nejde a že zůstávam. Vyklepaná jak ratlík s nervama absolutně v kýblu, chtělo se mi skoro brečet (což teď fakt moc nechápu) jsem to všechno odvolala a zůstala tu. V pátek jsem pracovala jako včelička, ale včera jsem zas jen vegetila. Navíc jsem se téměř do rána dívala na seriály, takže ač je skoro večer já sotva začínám fungovat...

Btw. přijela nečekaně spolubydlící, takže už tu nejsem sama na bytě... Než jsem dopsala tenhle článek, musela jsem jít alespoň poumývat tu šílenou hromadu nádobí. Mám tu strašný bordel:D

Radši pro dnešek vše:D

Jaro léčí:)

4. dubna 2012 v 14:23 | Marťa
Ahoj,

.. dneska jsem celý den doma. Už standardně nechodím ve středu na přednášky. Musím říct, že ač mám hodně povinností, který jsem ještě pořádně nezačala dělat, tak mám dobrou náladu:)
Sousedi pod náma rekonstruují byt (to moc pozitivní není:-D) ale donutili mě nasadit si sluchátka a pustit si pořádně nahlas nějakou hudbu.
Zapomněla sem jaký je to dobrý:D Si tak pařit sama pro sebe:-D:-D ač v sedě u stolu...
Dneska jsem měla jít na volejbal, ale je nás málo. A spolubydla ač na začátku týdne říkala, že je nachlazená... tak přecejen rozhodla, že jdem dneska běhat... No... uznávám, moc se mi nechce.. jako vždycky.. protože holky mají celkem fyzičku a navíc chtějí jít běhat ve čtyři odpoledne:-D To jsem v životě nešla (já vždycky večer, výjimečně ráno, aby mě lidi neviděli). Ale tak, co nadělám:-D Vím, že musím:) Sama bych se nevyhrabala....

Potřebovala bych si už konečně koupit ty baterky do váhy...akorát musím do spešl obchodu, takže to chce spešl výlet pro baterky...takže to zase oddaluju..jakovždy...

Musím říct, že mám pocit, že jsem konečně začala trochu zplaskávat:-D Teda ale nechci moc vědět, kolik je z toho svalů, kolik tuku.. Jelikož jsem pěkný blátíčko:) Snažím se jíst rozumněji a nepřežírat se (akorát včera sem se přežrala po dlouhý době salátu z rajčat, led. salátu, mozarely.. měla sem k tomu ještě velkou kornbagetu)..
Jo ale dobrovolně jsem včera vystoupila o dvě zastávky dřív a došla domů (do kopce) pěšky:D To je taky pokrok.....:D Ale zaplácla jsem to tvarožníkem z pekárny:)

Konec tlachání... jdu počítat výztuž betonovýho stropu :D

P.S. Vůbec to není jistý, ale je určitá šance, že v létě pojedu na měsíc pracovat do Řecka.. když sem se o to urputně předcházející roky snažila, tak to nešlo a teď když už sem o tom nepřemýšlela se sama od sebe vyskytla nabídka...
Vím, že to není dovolená, už jsem si to jednou zkusila v Itálii a skoro jsem tam zdechla:D Ale samozřejmě bych se ujistila, že budu mít alespoň 1 den v týdnu volno, méně než 12ti hodinový šichty a pracovní dobu rozloženou tak, abych měla dostatek času na spánek (ne ráno a do noci jak v Itálii)... plus internet.. bez něho bych už asi taky umřela.. :D

Ale i když sem v tý Itálii skoro zdechla, vzpomínám na to ráda... jak jsem bydlela v karavanu dovezeným ze smetiště (doslova:D), umývala se ve studený vodě, nebo v pánských sprchách, protože nám nechtěli dávat zadarmo žetony na teplou vodu.. jak mi kuchařka před očima sežrala snídani a podala do ruky zbytek.....:D ...jak si mysleli, že jsme někde domorodci z hor a pak vůbec nepobrali to, že mám notebook!!! xkrát lepší než nejvyšší boss...uklízeči jsem do očí tvrdila, že to není notebook, že je to jen taková atrapa.... pomocí gest, protože tam téměř nikdo neuměl anglicky...a že studujeme vysokou školu to nepobíral vůbec nikdo...většina tam měla základní vzdělání.......:)......... to bylo!:D:D...


Edit: Opravdu jsem byla běhat! A hodila jsem tlamu! :D

No tak jsem opravdu šla, přestože se mi do toho nechtělo... nebudu zapírat.. spolubydlící se na mě tvářila taky všelijak, protože neměla chuť mě přemlouvat.. (nedivím se:D) tak jasně, že nešla běhat kvůli mně:)

Krom počáteční hrůzy z miliardy lidí venku se to zdálo být v pohodě. První dvě minuty:D Střihly jsme to hnedka do prudkýho kopečka a než jsme doběhly pětset metrů k baráků naší spoluběžkyně už sem byla hotová:D
Ač holky kvůli mě zastavovaly mnohem víc než chtěly, dobraly jsme se úspěšně do toho lesoparku na tu stezku, jak sem vám ukazovala fotku z dálky!
No musím říct, že je to tam super... z dálky to vypadá tak suše a nepřívětivě... Je tam spousta cestiček na procházky přímo lesem i v údolí kolem potoka (ač na tom se běhat nedá, to je vysokohorská turistika:D)... i asfaltky... A lidí sice taky hafo, ale chodít tam běhat/sportovat opravdu hodně lidí, takže krom pár šklebů od puberťáků povalujících se na lavičkách tam nikdo na vás není zvědavej. Dá se to ignorovat stejně jako třeba v posilovně. :)
No každopádně musela sem se od holek odpojit a vrátit se dřív, protože sem to opravdu nedávala... nemohla jsem to vůbec udýchat a už se mi z toho i točila hlava... kondice dvousetkilové dámy.. (a navíc moje spolubydla uplave i 40 bazénů, takže je fakt trošku někde jinde:D). Vrátila jsem se před půl hodinou a rudá jsem ještě teďka. I po sprše..

Jo a s tím mým držkopádem:D No vracela jsem se zkratkou přímo dolů přes údolí a moc sem nekoukala pod nohy, běžel za mnou pes, tak jsem poslouchala ty lidi a zvuky.. a hold nožička uklouzla:-D vrátila jsem se celá od bahna.. koleno zasviněný, ruce od bláta, který okamžitě zaschlo a nešlo to dolů... no a návrat na sídliště byl celkem krušnej:D Maximálně sem se styděla... ale taky se to dalo.... :D:D

Poučení:
1) nekouřit před tím, než si jdu zaběhat:D
2) chodit chodit chodit více zastávek, sama na procházky do toho lesoparku atp... při takovým běhu jsem měla stejně tepovku až někde na "300":D

3) párkrát to ještě zkusit s holkama a pak se nejspíš vždycky odpojit, obrnit si nervy a začít chodit asi sama.. hlavně se nenechat tím začátkem otrávit...