Všechno jenom na půl....

12. dubna 2011 v 10:14 | Koblížek |  Pupíkovo hlášení:)
neděle
káva
2 žitné chleby, rama, gouda, rajče, okurka, petrželka
vlasové rýžové těstoviny, žampiony, cibule, hlávkový salát...megaporce bohužel
tukožroutská polévka, velká porce
na dobrou noc kefír se lžičkou psyllia a nastrouhané jablko se skořicí a troškou cukru

pondělí
káva
dlouho nic
sladký pseudozdravý šnek z bufetu
dlouho nic
krajíc tmavého chleba od dr. Popova, rama, 4 plátky krůtí šunky, rajče celé
tukožroutská polévka
káva
2 toasty z žitného chleba (rama, troška gervé, plátek šunky a kolečko rajčete)

úterý
zatím
káva
půlka velké bílé activie, dýňová semínka, ovesné vločky, trošilinka granka (bylo to moc hořký)


Ahoj,
zpytovala jsem svoje svědomí a došla k názoru, že dělám spoustu věcí, co se týče hubnutí, jenom na půl.

Asi jsem doufala, že když si taky vytvořím hubnoucí blog, že se půlka věcí udělá za mě sama:D
Moje největší průšvihy:
1) Nehýbu se, jen o tom přemýšlím, mám z toho velký výčitky, ale mám problém přemoct se
2) Absolutně nedodržuju nějaký rozumný časový odstupy v jídle, nikdy jsem si zatím nevzala sebou jídlo do školy
3) Neodpustím si ráno velký hrnek sladké, silné kávy, někdy mám i druhou večer (když třeba celý den nejím, pak si dám velkou večeři a pak mi dojdou baterky)
4) Moje snaha přestat kouřit uvízla na mrtvém bodě. Je to sotva týden, co jsem o se o to začala trochu snažit a místo abych "abstinovala" omezila jsem 4-5 cigaret denně na jednu (včera dvě:( - škola byla adrenalin), což dlouhodobě taky nemá smysl.

Ještě bych se chtěla víc rozepsat o tom pohybu. Někteří se mě snaží přesvědčit o tom, že když tvrdím, že mě baví pohyb, tak si to jen namlouvám sama sobě. S tím nesouhlasím. Baví mě samozřejmě jenom něco.

Miluju pocit, když tělo získá nějaký rytmus, nějakou dynamiku, ať už jde o aerobic nebo zumbu, nebo o posilovnu, nebo o volejbal (pokud dokážu dobíhat míče a nekazit to, když dokážu hrát stejně efektivně jako kluci, když na mě dojde řada při podání a posune se skóre třeba o pět bodů pro nás:) to je úžasný pocit, možná to žeru až příliš, ale je to asi jediný okamžik, kdy v nějakém sportu nejsem nejslabší nebo slabý článek). Jsou to chvíle, kdy mívám pocit, že bych si na sportu byla schopná vypěstovat i závislost.

Ale pak jsou chvíle, kdy sedím doma nebo stojím u okna a koukám na protější lesní svah, kde máme vybudovanou běžeckou dráhu vysypanou pískem a pilinama. Koukám, jak tam všichni běhají a mám obrovský výčitky z toho, že nejdu taky (zvlášť, když je tak krásně). A chtělo by se mi....Jenže...vemte si to.... já běhat neumím, jsem vždycky neskutečně ufuněná, rudá, upocená a venku je moooc lidí a moc světla:( A i kdybych nešla přímo na tu dráhu, chodí tu spousta lidí na procházky. A po tmě je to už psycho, protože i když je tu osvětlený chodník, začíná tu prostě les.
Navíc nemám boty. Doteď chodím v těžkých, málo prodyšných botách. A To je má jediná obuv, kromě sálovek. To, že jsem byla jednou běhat, ještě není úspěch.
Včera jsem si řekla, že bych teda mohla aspoň dvakrát třikrát vyjít 11 pater, ale pak mi došlo, že tam nefunguje světlo... tak sem si to zase rozmyslela... pořád ten samý kolotoč...

Jsou to napůl důvody, napůl výmluvy/omluvy. Jsem typ co půl dne sedí na zadku ve škole a druhou půlku u počítače. Smutný je, že nad tím přemýšlím pořád dokola.
Docela mě láká to fitko, tam jsem si už zvykla ignorovat lidi okolo, ale teď bych tam taky musela chodit sama a moc se mi nehodí finančně, kupovat tu pernamentku. Takže se mi prostě nechce:D

Dokážu si představit, že tenhle kolotoč "lenosti" jste třeba taky zažívaly. Jestli ano, jak jste to vyřešily? Začali jste tím, co vás bavilo, nebo jste se prostě přemohly?

Mně se třeba teď nabízí jedno řešení. Ale bylo by brutální. (Buď si zvyknout samozřejmě na to, že mě vidí lidi nebo) Chodit běhat ráno, to je venku čistý vzduch a pusto prázdno. Jsem sice taková ta "sova" (která má problémy se spolubydlícími, protože chodí hooodně pozdě spát:D), ale přestava, že bych měla vůli zavčasu vstát a ráno pokuď možno pravidelně běhat, se mi strašně líbí:) Nezačínat den otravnou rychlou přípravou do školy, ale něčím jiným. Odpoledne jsem často už dost unavená právě ze školy...je to občas pořádná zátěž....Plus investovat do posilovny,...

A teď bych potřebovala dostat virtuální výprask :D Jooooo:D

Přeju hezký den:)
 


Komentáře

1 barumka barumka | Web | 12. dubna 2011 v 10:35 | Reagovat

Jak je to mozny? Genetika:) U nas v rodine se taky najdou lide ruznych velikosti a tvaru:) Ja to na rodinu nesvaluju v tom smyslu, ze bych to brala jako konecny fakt a nesnazila se s tim neco udelat. Za cca 10 let jsem svoje stravovani obrovsky zmenila, ale jisty vzorce chovani ve mne pretrvavaji, a ty maji prave prameny jeste v detstvi. Samozrejme, rodina za to muze, ale jde to zmenit, i kdyz to stoji opravdu hodne usili. Mozna zkus segru vic sledovat, treba hodne chodi ven, hybe se, cvici, mozna v souctu sni mnohem mene "nezdravych" kalorii nez ty tech "zdravych". Tohle je hrozna zahada, ze nekdo to ma tak, druhej zas jinak...

2 barumka barumka | Web | 12. dubna 2011 v 10:37 | Reagovat

Jo a mamka uz je ve veku, kdy si opravdu do niceho nenecha kecat, uz jsem ji to rikala milionkrat, ze bramburky jsou nezdravy a ze ma snidat, ale to je jako hazet hrach na zed. Myslim, ze me ma za fanatika, takze moje rady nebere vazne:) Vetsinou to skonci tak, ze mi rekne, ze s vahou nema problem, tak co by si nedala neco dobryho. Cimz mi dojdou argumenty, protoze ohanet se rakovinou tlustyho streba porad dokola, to jsem pak jak ohrana deska a miji se to ucinkem:)

3 barumka barumka | Web | 12. dubna 2011 v 10:54 | Reagovat

Prelouskala jsem tvuj clanek:) Mam pocit, ze jsi v hodne letargicke fazi, spis snis nez konas, jde o to prekonat tu zabranu a jit si zasportovat, jak to vyzkousis, tak uz to pujde samo. Urcite nezacinej sportem, kterej te nebavi. Delej neco, co jsi uz nekdy provozovala a z neznamych (ci znamych) duvodu s tim prestala. Dej si limit treba jednou tydne. Jo, rika se, ze jednou tydne je to samy, co vubec, ale zvyknes si na to a pak ti bude jednou tydne malo. Nebo treba: kazdej den si dam 5 minut posilovani na bricho. 5 minut je nic, to utece hrozne rychle. Proste nejak nenasilne. Rozhodne si nekupuj permanentku do fitka, kdyz tam vubec nechodis, cloveka mnohdy nedonuti ani to. Ledaze bys tam chodila treba mesic a pak zjistila, ze te to bavi. Btw vidis z okna pokoje lidem na bezecke draze do obliceje. Vez, ze spousta jich tam funi taky a ze jsou rudi az na zadku:)
Na jidlo je potreba si fakt stanovit presne casy, tady je to bez debat, bud si ten cas udelas, nebo tam ty rozestupy budou i nadale.
S kourenim se da prestat i tak, ze zacnes omezovat. Ja to tak udelala, nesekla jsem s tim ze dne na den a hle, za chvili se mi z cigaret delalo blbe, takze ted nekourim vubec. Samozrejme prichazi obcas vlci chut, zejm. kdyz mam nejake to promile alkoholu v krvi, tak si proste zapalim a po par slucich mi to prestane chutnat. Odbornici sice tvrdi, ze s tim clovek musi prestat razne, hned, uplne a bez moznosti navratu, ale mne to prijde jako kdyz si clovek zakaze cokoladu. Na co hned dostne chut? Ano, na cokoladu:) Jsem se rozepsala...

4 Jana Jana | 12. dubna 2011 v 13:09 | Reagovat

Ahoj, zareaguju na tu část o běhání. Můžu k tomu říct jen jednu věc. Lidi, kteří běhají, jsou hrozně fajn a NIKDY by si nemysleli nic špatného o člověku, který evidentně začíná. Naopak, když budeš pozvolna a rozumně začínat, tak vzbudíš jedině sympatie a věř, že ti běžci, co tě budou vídat na dráze, ti budou držet palce. Ještě pravděpodobnější je, že si tě nikdo ani nešimne, on má při běhu každý dost svých starostí :-). Důležitý je, aby ses nesnažila hned za začátku běžet "jako ostatní". To by s tebou akorát seklo :D. Začátečníkům se doporučuje střídat chůzi a co nejpomalejší klus - taky jsem tak začínala a věř mi, že na mě nikdo blbě nekoukal. A funí u toho všichni :D. To jsem ti jen chtěla říct :)

5 Jana Jana | 12. dubna 2011 v 13:11 | Reagovat

Třeba se podívej na behej.com - můžeš si tam klidně založit téma v diskuzi o tom všem, co jsi psala tady. A uvidíš sama, jaké budou reakce. Schválně, jestli ti někdo napíše "prosim tě, ty vůbec neběhej, ani se o to nepokoušej :D"

6 Veru Veru | Web | 12. dubna 2011 v 13:26 | Reagovat

Ahoj Martino, jestli máš problém se donutit, tak běhání ráno fakt nedoporučuju. Zvlášť jestli chodíš pozdě spát. Pro mě je tisíckrát horší a náročnější ráno dřív vstát a jít běhat než jít třeba večer. Sice jsem po celym dni unavená, ale furt to jde líp. Já byla přesně v týhletý fázi jako ty a osobně mi pomohla permice do fitka. Byla pekelně drahá a musela jsem si na ní fakt našetřit, takže teď mě vždycky motivuje myšlenka: Když už jsem zato dala ty peníze, tak tam teda půjdu. Taky je dobrý začít chodit s někym, my takhle chodíme tři kámošky, takže se vždycky nějak navzájem vyhecujeme, abychom šly. Když ony dvě jdou, tak mně už je blbý říct: Nejdu, nechce se mi;-)

7 topinka-malinka topinka-malinka | Web | 12. dubna 2011 v 19:18 | Reagovat

Ahoj :-)Pěkný článeček, je vidět, že přesně víš, kde máš mezery a chceš to změnit. Já si myslím, že nemá cenu se přemáhat, pokud víš, že tě některý druh pohybu nikdy nikdy bavit nebude, neznepříjemňuj si pohyb ještě víc. Já ze začátku taky vůbec nevěděla, jak začít, co dělat, protože jsem omezená váhou, vážím hrozně moc, takže nějaký běhy nepřipadaly v úvahu. Nakonec jsem si koupila eliptical a ten mi naprosto vyhovuje a baví mě. Zjisti, co baví tebe, z čeho jsi "nejodvařenější", i kdyby to měla bejt jen rychlá chůze (což je mimochodem nejlepší začátek). Lenost je mocná, ale lenost jsi ty - tím pádem je třeba si uvědomit, že máme SVOBODNOU volbu, je to naše rozhodnutí - když nic neuděláš, nic se nestane. Když se nabudíš a začneš makat, objektivně ke tvé snaze by se měly objevit výsledky. Držím ti moc a moc palce, citát od Sartra přesně vystihuje to, co musíme pochopit a řídit se tím :-)

8 barumka barumka | Web | 12. dubna 2011 v 22:37 | Reagovat

Mam z tebe uprimnou radost!!:) Vidis ze to jde, a priste to pujde zase o trosku lip. Sama jsem za zivot "zacinala" cvicit nescetnekrat, vzdycky tomu predchazelo zhruba trictvrte roku premlouvani, pak jsem ctvrt roku neco delala, pak prislo treba hekticky obdobi, se sportem jsem nerozumne sekla a pak zase nastala necvicebni faze, kdy jsem se nedokazala dokopat. Takze te naprosto chapu, prvni krok je uplne to nejtezsi. Clovek je tvor liny a zatimco lehce se sportem prestane, tezce s nim zacne, Proto je dobry radsi neprestavat:) Holky z blogu ti muzou odsouhlasit, ze jsem jeste pred rokem byla priserne lina a nehnula zadkem a ted patrim k te vice cvicici polovine:) Urcite to taky dokazes!

9 Aranel Aranel | 13. dubna 2011 v 9:28 | Reagovat

Chce to zkusit, jestli se Ti bude líp chodit běhat ráno, nebo večer. Přišla jsem včera domů v sedm, připadala jsem si fakt vyflusnutá, ale šla jsem se proběhnout a udělalo se mi daleko líp.
A jestli koukáš z okna na běžeckou dráhu, to je přeci sen! :-)

10 Marťulii Marťulii | Web | 2. prosince 2011 v 13:35 | Reagovat

U toho cvičení jsem se k tomu dřív prostě musela dokopat a pak jsem si už zvykla. :D A pokud člověk opravdu chce, tak se to nějak dá udělat. Taky se mi nechtělo chodit běhat, stezku tady sice mám, ale celkem daleko a než bych tam doběhla, už bych asi nemohla. :D Tak jsem to dřív vyřešila tím, že jsem se prostě donutila cvičit doma nějaké ty cviky, třeba jen obyčejné sklapovačky a tak a pak jednu dobu podle DVD. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama