Duben 2011

Jáhly sou blekeke

15. dubna 2011 v 16:18 | Koblížek |  Pupíkovo hlášení:)
Zdravím...
právě si dělám první teplý jídlo dneska. Kuřecí stehno a k tomu jáhly s bylinkama a česnekem........
Jelikož jsem sama doma a na facebook už pár měsíců nemám chuť nic psát.....tak to musím napsat tady!:D Snad mi to odpustíte...

Ty jáhly jsou faaaakt vošklivý:D
Nevim, co bych do nich měla přidávat, aby mi to chutnalo..(třeba jako pohanka, ta je dobrá i samotná) Nemáte nějaký nápad?:)

Ještě se tu dneska ukážu:)

Všechno jenom na půl....

12. dubna 2011 v 10:14 | Koblížek |  Pupíkovo hlášení:)
neděle
káva
2 žitné chleby, rama, gouda, rajče, okurka, petrželka
vlasové rýžové těstoviny, žampiony, cibule, hlávkový salát...megaporce bohužel
tukožroutská polévka, velká porce
na dobrou noc kefír se lžičkou psyllia a nastrouhané jablko se skořicí a troškou cukru

pondělí
káva
dlouho nic
sladký pseudozdravý šnek z bufetu
dlouho nic
krajíc tmavého chleba od dr. Popova, rama, 4 plátky krůtí šunky, rajče celé
tukožroutská polévka
káva
2 toasty z žitného chleba (rama, troška gervé, plátek šunky a kolečko rajčete)

úterý
zatím
káva
půlka velké bílé activie, dýňová semínka, ovesné vločky, trošilinka granka (bylo to moc hořký)


Ahoj,
zpytovala jsem svoje svědomí a došla k názoru, že dělám spoustu věcí, co se týče hubnutí, jenom na půl.

Asi jsem doufala, že když si taky vytvořím hubnoucí blog, že se půlka věcí udělá za mě sama:D
Moje největší průšvihy:
1) Nehýbu se, jen o tom přemýšlím, mám z toho velký výčitky, ale mám problém přemoct se
2) Absolutně nedodržuju nějaký rozumný časový odstupy v jídle, nikdy jsem si zatím nevzala sebou jídlo do školy
3) Neodpustím si ráno velký hrnek sladké, silné kávy, někdy mám i druhou večer (když třeba celý den nejím, pak si dám velkou večeři a pak mi dojdou baterky)
4) Moje snaha přestat kouřit uvízla na mrtvém bodě. Je to sotva týden, co jsem o se o to začala trochu snažit a místo abych "abstinovala" omezila jsem 4-5 cigaret denně na jednu (včera dvě:( - škola byla adrenalin), což dlouhodobě taky nemá smysl.

Ještě bych se chtěla víc rozepsat o tom pohybu. Někteří se mě snaží přesvědčit o tom, že když tvrdím, že mě baví pohyb, tak si to jen namlouvám sama sobě. S tím nesouhlasím. Baví mě samozřejmě jenom něco.

Miluju pocit, když tělo získá nějaký rytmus, nějakou dynamiku, ať už jde o aerobic nebo zumbu, nebo o posilovnu, nebo o volejbal (pokud dokážu dobíhat míče a nekazit to, když dokážu hrát stejně efektivně jako kluci, když na mě dojde řada při podání a posune se skóre třeba o pět bodů pro nás:) to je úžasný pocit, možná to žeru až příliš, ale je to asi jediný okamžik, kdy v nějakém sportu nejsem nejslabší nebo slabý článek). Jsou to chvíle, kdy mívám pocit, že bych si na sportu byla schopná vypěstovat i závislost.

Ale pak jsou chvíle, kdy sedím doma nebo stojím u okna a koukám na protější lesní svah, kde máme vybudovanou běžeckou dráhu vysypanou pískem a pilinama. Koukám, jak tam všichni běhají a mám obrovský výčitky z toho, že nejdu taky (zvlášť, když je tak krásně). A chtělo by se mi....Jenže...vemte si to.... já běhat neumím, jsem vždycky neskutečně ufuněná, rudá, upocená a venku je moooc lidí a moc světla:( A i kdybych nešla přímo na tu dráhu, chodí tu spousta lidí na procházky. A po tmě je to už psycho, protože i když je tu osvětlený chodník, začíná tu prostě les.
Navíc nemám boty. Doteď chodím v těžkých, málo prodyšných botách. A To je má jediná obuv, kromě sálovek. To, že jsem byla jednou běhat, ještě není úspěch.
Včera jsem si řekla, že bych teda mohla aspoň dvakrát třikrát vyjít 11 pater, ale pak mi došlo, že tam nefunguje světlo... tak sem si to zase rozmyslela... pořád ten samý kolotoč...

Jsou to napůl důvody, napůl výmluvy/omluvy. Jsem typ co půl dne sedí na zadku ve škole a druhou půlku u počítače. Smutný je, že nad tím přemýšlím pořád dokola.
Docela mě láká to fitko, tam jsem si už zvykla ignorovat lidi okolo, ale teď bych tam taky musela chodit sama a moc se mi nehodí finančně, kupovat tu pernamentku. Takže se mi prostě nechce:D

Dokážu si představit, že tenhle kolotoč "lenosti" jste třeba taky zažívaly. Jestli ano, jak jste to vyřešily? Začali jste tím, co vás bavilo, nebo jste se prostě přemohly?

Mně se třeba teď nabízí jedno řešení. Ale bylo by brutální. (Buď si zvyknout samozřejmě na to, že mě vidí lidi nebo) Chodit běhat ráno, to je venku čistý vzduch a pusto prázdno. Jsem sice taková ta "sova" (která má problémy se spolubydlícími, protože chodí hooodně pozdě spát:D), ale přestava, že bych měla vůli zavčasu vstát a ráno pokuď možno pravidelně běhat, se mi strašně líbí:) Nezačínat den otravnou rychlou přípravou do školy, ale něčím jiným. Odpoledne jsem často už dost unavená právě ze školy...je to občas pořádná zátěž....Plus investovat do posilovny,...

A teď bych potřebovala dostat virtuální výprask :D Jooooo:D

Přeju hezký den:)

Já opravdu "běžela"!:D.. v uvozovkách:)

10. dubna 2011 v 1:04 | Koblížek |  Pupíkovo hlášení:)
Zdravím Vás:)

Dneska jsem strávila den tím, že jsem si četla Vaše blogy:) a koukala na všemožná cvičební videa a především tedy jsem se snažila něco udělat do školy, což mi sice zabralo asi 3 hodiny, ale výsledek očekávání nesplnil.
Okolo šesté mě tu překvapil spolubydlící, který se vrací zpravidla až v neděli večer, takže plán jít o půl sedmé běhat nějak padl:D V jeho přítomnosti vždycky prd udělám, protože ať už on nebo já, prostě pořád něco vykládáme.
Přišel s takovoutou hladkou barevnou sádrou přes loket, která mu sahala celkem vysoko. Dělala jsem si z něj srandu, že mu tam pod tu sádru nacpali vatu, aby to vypadalo, že má taky nějaký biceps:D Má tam slušnou bouli:D
Pravda je ta, že to má z posilovny. V lednu jsme společně začali chodit cvičit a mně to vydrželo s bídou měsíc. Kluci z bytu tam chodí doteď. Teda můj kamarád..říkejme mu pan J...teď nemůže.
Je pravda, že pan J byl asi poslední tady, kdo to potřeboval a upřímně jsem měla pocit, že to částečně dělal, aby mě vyhecoval. A kupodivu u toho zůstal, i když tvrdí, že ho to nebaví. Po těch měsících(letech), co se známe, samozřejmě nemůže nevědět, jak moc mě má postava trápí a jakej to má vliv na můj řekněme "společenský a partnerský" život. Docela dost jsem zklamala v tom, že jsem to nevydržela.
Bylo to o zkouškovém a já si všechny zkoušky zase nechala na poslední chvíli, takže jsem pak už jen z toho pocitu, jak málo času má, přestala chodit. Ale zároveň si dobře vybavuju ten pocit, když jsem na sobě po třech týdnech viděla nějaké první malé výsledky:) Docela úspěch, když se sama sobě začíná líbit 85kilová zamindrákovaná slečna zírající na sebe do zrcadla v šatně posilovny:D Zvlášť když tam chodí téměř samí chlapi:) Ty dvě kila, co jsem tam zhubla, jsem si naštěstí udržela dole, ten dobrý pocit ale určitě ne.

S kamarádem jsme společně narazili na celkem zajímavý stránky jedné Češky...jsou v angličtině.
Je to taková hodně nadupaná žena, která si svoji postavu vypracovala "pouhým" cvičením doma. Je tam spousta návodů, cviků, videí. Každý den je tam něco nového.
Koukněte a uvdiíte ;) Některé cviky jsou celkem použitelné:)
Každopádně nad těmahle videama jsem slintala a fňukala asi dvě hodiny a pořád se přemlouvala, abych šla běhat. Od mého "začátku" hubnutí jsem upřímně nevivinula žádnou extra aktivitu. Pořád jsem to oddalovala. Po dlouhém rejpání a popichování pana J vzhledem k mé postavě a hubnoucí strategii jsem se naštvala a o půl jedenáctý jsem se vydala ven:D (Vyjímečně mi bylo celkem jedno, že mě do toho můj milý kamarád zase takhle tlačil. Chtěla jsem sama.)

Upřímně... katastrofa:D
To, že je všude tma a spousta tmavých keřů a málo svítících lamp bych celkem v pohodě zkousla. Ale to, v jak katastrofálním stavu jsou mé běžecké schopnosti teda ne! Žila jsem v iluzi, že když jsem na základce běhala pár měsíců každý den, tak že to znamená, že i teď po letech budu schopná najít správný rytmus a nebudu zakopávat o vlastní nohy. Omyl:(
Třešničkou na dortu je to, že i když jsem běhala pomalu a dělala přestávky moje tepová frekvence se rozhodla jít snad na 200, 300, 400...:-D No zkrátka nemohla jsem to udýchat. Vůbec:( Štve mě to.
Běhala jsem něco přes půl hodiny a v závěru jsem vylezla 10 pater. Plíce vyplivnutý. Jazyk až na zemi.
Ani po dlouhé vlažné sprše, jsem ještě neměla normální klidovou tepovku.
Závěr: Kondice veškerá žádná, cesta přede mnou dlouhá:)

Jinak dneska jsem snědla
snídaně: káva, 2 žitné chleby, rama, plátek goudy, rajče, okurka, petržel, ledový salát
oběd: kuřecí stehno bez kůže na cibulce, příloha pohankové kroupy s petrželkou a majoránkou
večeře: bohužel to samé v menším množství a s rajčetem a zase káva

Je mi jasný, že tohle není vzorový jídelníček, ale nechci to hned od začátku všechno hrotit a pak po pár dnech přestat. Beru to tak nějak zvolna, chci to jednou zkusit postupně.

Kdo dočetl až sem,... děkuji a gratuluji:D máte totiž velkou trpělivost:)
... mějte se fanfárově:)

Hubnoucí blogerky

8. dubna 2011 v 17:33 | Marťa |  Nezajímavé vypsání
Zdravím:)
Na jednu stranu mě děsí, že se počet návštěv mýho blogu zvyšuje, na druhou jsem ráda. Ne že by mě už párkrát nenapadla mírně paranoidní otázka: Co když se o tom dozví nějaká osoba, která mě nemá ráda a bude to rozesílat dál?! Vzhledem k množství osobních informací, které tu čas od času pravděpodobně pustím do světa, by člověk který mě zná a nějakým způsobem by narazil na tyhle stránky, pochopil, že to píšu já. Ale ta pravděpodobnost je asi opravdu mizivá. Spíš věřím tomu, že se sama prokecnu a pak toho budu zpětně litovat.

Člověk ať píše, co píše, svoje články nějakým způsobem stylizuje pro čtenáře. (Ať už skutečné nebo jen podle představy) Tohle mi nepřijde jako moc pozitivní věc. Ale v opačným případě bych si tenhle blog mohla psát "offline:-D". A o to opravdu nemám zájem.

Od chvíle, co jsem si tohle založila, čtu každý den pár vybraných blogů, které mě zaujaly. Líbí se mi, jak ty hubnoucí slečny fungují dohromady. Jak se navzájem podporují, motivují... Zatím si připadám, že je tak trošku šmíruju:D, takže se chystám po sobě občas i zanechat nějakou stopu:)(komentář). Snad mě nesmažou:D

Žblept

8. dubna 2011 v 0:04 | Marťa |  Nezajímavé vypsání
A ještě jedno hlesnutí před půlnocí:)

I když to ve škole není zrovna OuKej...tak mi dodává energii to, že se cítím jinak. Nevím přesně jak to definovat. Je to tím, že věřím, že mě čekají lepší zítřky. Možná je to i počasím. Zbožňuju jaro. Možná je to tím, že se snažím přestat kouřit.. (i když dneska sem zhřešila:( Den, kdy kouříte a kdy ne, se opravdu liší...
Cítím mírnou opatrnou naději, že začnu mít kontrolu nad sebou, svým zdravím, svou náladou... že se zkrátka budu usmívat, i když k tomu nebudu mít konkrétní důvod. Co si budeme namlouvat... kdybych měla svoje nervy pod kontrolou asi bych už dávno nevypadala, tak jak vypadám. Dobrý životní styl opravdu začíná v psychice, nejsou to jen řeči...

Co jím a nejím

7. dubna 2011 v 23:17 | Marťa |  Jídelníčky
Musím uznat, že vzhledem k množství starostí, který nosím v hlavě, si jsem jen sotva schopná vybavit včerejší nebo předvčerejší jídelníček. Jím bohužel většinou málo, hlavně slovo pravidelnost je stále pro mě velká neznámá.

Dneska jsem měla
kávu
kaiserku s tučným sýrem brie a kindex maxi king na nervy
kaiserku se sýrem cottage a petrželí
pangase na másle s bramborama (maštěnýma ramou:D) a petrželkou
a přidala jsem asi půlhodinovou procházku s notebookem a taškou přes rameno...co už

včera (středa)
káva
chléb Psyllium od dr. Popova s ramou a ředkvičkama
brambory maštěné ramou, petrželka
jeden tofiffee
půlka velkého jogurtu Holandia, ovesné vločky a lžička rozpustné vlákniny
plus hodina a pul výjimečně celkem intenzivního volejbalu

vážila jsem se včera a překvapilo mě, že mám za 5 dní o 1,2 kg míň a to jsem se ještě ani nezačala hýbat, ale to je asi jen tím, že je to začátek...

Stojí to za to...když v pět ráno zjistíte, že se musíte stěhovat..

7. dubna 2011 v 22:56 | Marťa |  Nezajímavé vypsání
Dneska jsem zhřešila. Má snaha popvé v životě přestat kouřit má už šrám. Koupila jsem si krabičku a zapálila si. Naprosto mi povolily nervy.
Dneska jsme totiž dostali pořádnou podpásovku od spolubydlících. Já a můj kamarád prý děláme do noci hluk a oni nemůžou spát. Bohužel místo toho, abysme si přímo popovídali, případně se pohádali o problému, to dopadlo tak, že bez předchozího upozornění nám ráno v 5 hodin přišla smska, od spolubydlícího (který je normálně naprostý flegmatik), který je momentálně služebně pryč, že on a jeho přítelkyně nemůžou spát kvůli našim "držkám" a tak se tedy rozhodli odstěhovat. Zní to jako fňukání a snaha zamaskovat vlastní chybu, ale my to opravdu netušili, že nemůžou spát když si povídáme.
Kdyby se odstěhovali, tenhle byt bysme neudrželi. Vzhledem k k našim představám a potřebám by to dopadlo tak, že bych se extrémně zadlužila nebo si sbalila pět švestek a šla nevím kam. Sama. A to bych asi vzhledem ke svý povaze jen tak neustála.
Poslední dobou mám veliký stresy ze školy a kvůli financím a tohle byl hřebíček do rakve.... Dneska jsem opravdu necítila pevnou půdu pod nohama....:(
Dopadlo to tak, že můj spolubydlící (ten se kterým se do noci bavím) dal jasně najevo, že nemá problém se odstěhovat a bohužel to myslel vážně. Ale postrašil je... a nakonec se ukázalo, že se vlastně nikdo stěhovat nechce...první by se asi opravdu stěhoval ten můj kamarád.
Hodně mě štve, jak byla tahle situace vyvolaná a bohužel ale určitých pár hodin naproto vážná. Teď už tu asi nebudeme takoví "kamarádi":(. Zatím jsme spolu fungovali velmi dobře.
Představa, že se opravdu stěhujeme, nebyla žádná planá hysterie. Protože nejpozději za rok k tomu má stejně dojít. Nutí vás to k tomu všemu stresu ještě přemýšlet o vlastní nejistý budoucnosti, o tom, že i když chvíli máte pocit, že jste našli nějaký svůj "přístav", tak tenhle pocit, můžete hodně rychle ztratit...:(

Každopádně, budu chodit spát dřív, ale to je jedině dobře.

Nefajčím:)

5. dubna 2011 v 18:01 | Marťa |  Pupíkovo hlášení:)
Úterý, pozdní odpoledne...
Mám radost, že zatím nekouřím. Je to druhý den. Byla jsem domluvená s holkama, že zajdeme na pivo (ano ano, to jedno bych si neodepřela:D). Pak to naštěstí padlo. Říkám naštěstí, protože to jsou kuřačky a to nevím, jestli bych se udržela. Byla jsem v tu dobu ještě vynervovaná ze školy.
Nemám s tím sice zkušenosti, ale myslim si, že tak po třetím dnu ta relativně silná potřeba zapálit si zmizí. Když jsem jezdila za rodičema, tak jsem přes víkendy nekouřila a žádný velký problémy mi to nedělalo. Teď je to trošku těžší, protože vím, že to není na pár dní, ale napořád.
Rozhodně tvrdím, že přestat kouřit je lehčí než zhubnout. Protože přestat jíst nemůžete. A chutě na dobroty, které si odpíráte, budete mít vždycky, i když asi v menší míře.

Všimla jsem si, že když mám chuť zapálit si, tak mi pomáhá začít se víc hýbat. Dneska jsem vystoupila o dvě zastávky dřív a příjemně jsem se prošla. Tak jsem se kochala okolím, že jsem nebyla schopná trefit domů:D Stála jsem u vedlejšího (vzhledově uplně stejného) vchodu a nechápala jsem, jaktože mi nefunguje kód. Ach ta naše příroda:D (S trochu smogu.)

Škola, špatný spánek a žádný pohyb

4. dubna 2011 v 17:09 | Marťa |  Nezajímavé vypsání
Má snaha pozitivně upravit životní styl hodně kontrastuje s mým spánkovým režimem a stresem ze školy, který nezvládám.
Od středy do dneška jsem byla ve škole jen na jednom cvičení ze 6, na přednášky jsem vůbec nešla, těch bylo 5. Zkrátka moje nervy už mají dost a zase a znovu na mě dochází krizový období, kdy v noci nespím a celý dopoledne, kdy mám být ve škole (to mám být i odpoledne) spinkáám.

Mám problém s tím, že se ve škole začíná pomalu ale jistě finišovat a máme mít hromady vypracovaných úkolů a projektů a do toho tu máme konferenci, kam bysme jako studenti měli vzorově naklusat (a já bych i chtěla), vernisáže výstav... a tak...
V tuhle chvíli si vzpomínám na jeden termín, o kterém jsem se kdysi bavila s kamarádkou. Prokrastinace. Notorické odkládání povinností - problém až třetiny vysokoškoláků. Nejsem na to pyšná, ale já jsem vzorový prokrastinátor.

Současně uznávám, že mám problém začít se hýbat, běhat atp. Nemůžu říct, že by mě domácí cvičení nebo běhání mezi lidma jakkoli lákalo. Taky stále odkládám začátek, ale v tomhle případě vím, že jakmile se k tomu dokopu, tak se toho budu držet, alespoň pár týdnů, než si budu moct dovolit fitko a třeba i jiný sporty.

Přeji si, abych ve škole chytila druhý dech a abych nějak už upustila stresový ventil a nebyla stále tak negativní.
Opravdu moc.

Přestávám kouřit

4. dubna 2011 v 16:54 | Marťa |  Pupíkovo hlášení:)
Ahoj,
rozhodla jsem se zkusit přestat kouřit. Důvody jsou peníze (pětistovka měsíčně) a taky to, že se mám problémy s vlasama, suchou pletí, rukama, nehtama. Kouření mi dělá po ránu znatelný výkyvy krevního tlaku. Myslím i na to, že to není zrovna dvakrát sexy, vydechování kouře z papulatých úst. A hlavně smrdím kouřem a dost lidem to vadí. Tak zkrátka pro to.
Upřímně, nejvíc mě asi motivují ty peníze, to, že to nebude blízkým lidem překážet a že se mi bude líp dýchat.

Kouřila jsem necelý rok a půl, cca 1,5 krabičky týdně. Nemyslím si, že by to bylo tak moc. Jenže poslední dobou jsem kouřila víc a víc a bojím se, že bych pak nezvládla přestat. S odstraňováním nezvyků mám celkem problémy.

Už jsem zmínila, že hlavním důvodem jsou peníze. Spočítala jsem si, že tolik, co za měsíc prokouřím mě stojí měsíční pernamentka do posilovny, na kterou teď nemám:)

Věčné začátky...

3. dubna 2011 v 15:36 | Marťa |  Pupíkovo hlášení:)
Je víkend a moje stravování stojí za prd:D protože tu nemám nic k jídlu. Teprve teď si jdu nakoupit.
Včera jsem měla

kávu
rohlík se šunkou ramou a 1/4 salátovky
mrkev
rýžové vlasové nudle se zeleninou
mrkev

dnes v 15:30...
zatím jen kávu a kakao:D

Uznávám, že naplno se vrhnout na zdravou stravu a pohyb, je pro mě celkem těžký. Nevím, jak si vyřešit finance, když teď nemám ani na to, abych si koupila tričko a boty, který zoufale potřebuju. Ani na tu kuchyňskou váhu za 300. Pokusím se nakoupit, co nejvhodnější potraviny.
Jím jen 2 větší jídla denně, protože poslední 4 dny jsem vstávala ve 12:00 a večer se snažím nejíst. Od zítřka mám od rána školu, udělám si čas na tu snídani a vezmu si i jídlo sebou do školy.

2. 4. 2011 Startovní měření a vážení

2. dubna 2011 v 15:51 | Koblížek |  Pupíkovo hlášení:)
Výška: 166 cm
Váha: 85,3 kg

Tuk: 47,1 %
Voda: 36,5 %
Aktivní hmota: 26,4 %

BMI 30,96

Prsa 111 cm
Pas 99cm :(
Nejširší místo (boky) 111cm
Zadek 108 cm

Hrudník pod prsama 96 cm
Paže 31 cm
Stehno 64cm

Poměr (prsa : pas : boky, ideálně 3:2:3)
111 : 99 : 111
3 : 2,68 : 3

Je jasně vidět, že největší problém mám v pase, bohužel tam se mi centimetry shazují nejhůř.
Současně jsem na tom hodně špatně se zastoupením tuků. Je mi sice záhadou proč má osobní váha nikdy nemá součet těch procent 100 ale něco okolo 109, nicméně pro základní orientaci to stačí.

Chtěla bych zhubnout i přes prsa a v obličeji.
Osobně kompenzuju široký pas tím, že nosím vyztužené podprsenky, které zvyšují "hloubku" břicha pod prsama. Nechtějte ale vědět, jak vypadám z profilu a nechtějte vědět, jak komicky vypadá moje podprsenka na sušáku vedle 70A (nebo co to má) moje spolubydlící. Jsou to hold PADÁKY:D.

Tak jak, to bude...

2. dubna 2011 v 0:21 | Marťa |  Pupíkovo hlášení:)
Jaká bude moje strategie?

Zásady budu přidávat postupně. Mou největší výzvou bude zvyknout si na pohyb. Nabízí se mi hlavně posilování v posilovně, běhání (za oknem mám v lese běžeckou dráhu), kolo bohužel ne protože mi ho před pár týdny ukradli;(((, no a domácí cvičení. Jinak jednou týdně chodím na volejbal, ale to je celkem rekreační, pokud tam není zrovna vedro...
Nemám teď moc peněz na utrácení, ale nějakou cestu najdu.

V lednu sem chodila několikrát týdně do posilovny a opravdu mě to bavilo, spolubydlící tam chodí doteď, tak na to zase navážu.

Co se týče jídla, první zásada: SNÍDAT OBĚDVAT SVAČIT VEČEŘET. Neumím jíst pravidelně a bohužel si nenosím sebou jídlo do školy, takže v tu dobu nejím vůbec nebo se stravuju bagetama z bufetů. Mám nějaké plastové krabičky a stravuje se tak i spolubydlící, takže na tom zapracuju:)
Kalorie zatím počítat nebudu, nemám ani váhu, myslím na potraviny..... osobní ano, koupila jsem si jí k Vánocům:D

S radostí do toho a půl je hotovo:)

Zpověď mýho hřešení

2. dubna 2011 v 0:08 | Marťa |  Jídelníčky
Tak, abych tenhle blog konečně něčím zaplnila, můžu se svěřit, co jsem jedla za poslední dva dny:D
Nebyla to žádná zdravá strava.

čtvrtek 31. 3. 2011

vstávala jsem ve 12:00
následovala káva s mlékem a cukrem
cca 16:30 šunková bageta
cca 17:30 jablko
cca 18:30 smaženo/pečené kuřecí stehno s rýží, troškou mrkve a brokolice
cca 23:00 kuřecí stehno bez rýže:D:D ( nemohla jsem si pomoct, díky tomu, že jsem celý den nejedla), spát jsem šla ve 4:00
tekutin minumum

pátek 1. 4. 2011

vstávala jsem ve 12:00
káva s mlékem a cukrem
2 bílé rohlíky a nakonec i 2 celé mozzarelly:D, namražená petrželka

16:00 jablko
18:00 obrovská porce pohankových smažených placek, které jsem dělala poprvé v životě
více tekutin než předchozí den

vím, že by to takhle nešlo... bohužel se podobný způsob stravování stal poslední dobou skoro rutinou...občas stihnu ale i snídani...

Jinak dneska jsem umyla okna, za což se musím pochválit:D

1. dubna 2011 Začínám a není to aprílový vtip:)

1. dubna 2011 v 22:23 | Marťa
První slova, první seznámení...

Ahoj,
jsem 22-tiletá slečna, která se celý život schovávala do snů, falešných slibů..., která stále čekala až se Něco stane, a ona začne hubnout, krásnět, komunikovat, zářit...:D
Chci zpřetrhat tu lhostejnost a začít si svůj život konečně užívat. Většina mých trápení se vždycky odvíjela od mé největší slabosti a tou jsou komplexy z váhy. Když jsem se s ní do dvaadvaceti let nedokázala vyrovnat, je na čase moji váhu zkrotit. A to upřímně, bez falešných řečí a výmluv...

Měřím 166 cm
Vážím: 85,1 kg

Moje setrvalá váha však bývala kolem 87kg (tak poslední 3 roky), maximálně jsem měla 89kg (bohužel možná i víc, ale to jsem se raději pár týdnů nevážila.

Mým prvním cílem je mít 82 kg a vrátit se podle BMI z obezity do nadváhy.

Studuji na vysoké škole, jsem bez přítele, bydlím na privátu s kamarády a to je ve stručnosti vše, co je podstatné.


Zatím ahoj...